Dvojník

*SPOILER* Silně atmosférická hra stínů aneb jak nevídaně plachej Eisenberg potkal svý zuckerbergovský alterego a za jeho vydatný pomoci se ještě víc zapletl do sociální sítě, v rámci níž alespoň kdysi (jakž takž) existovával. Richard sám sebe průběžně spoiluje a dělá to nesmírně šikovně (Put him down as a "maybe"). Camea Morrise a O'Dowda potěšily. (02.06.2014)

O zápletce moc mluvit nebudeme, protože byla předvídatelná a hrála druhé housle. Hlavní je vizuální a zvuková stránka. Ve které době se děj odehrával? Občas to vypadá na válečná léta, jindy na šedesátá, osmdesátá nebo současnost. Stín, světla žárovek a psychedelická stísněná atmosféra doprovázena skvostným hudebním doprovodem. Herci výborní, režie taky. Děj zaostává, ale je to jedno. Jeden z nejdepresivnějších a nejpůsobivějších filmů poslední doby. (20.05.2014)

Brilantne zosnovaná lúpež identity. Okrem podmanivej hudby, 60-tkových kulís a precíznej réžie tu máme aj skvelý intenzívny príbeh v noir surrealistickom obale, kde všetko utrpenie hlavného hrdinu dostane zadosťučinenia v poctivo eskalovanom konci. Úplne iné než bratské Enemy, no u mňa rovnako skvelé. (13.06.2014)

Tiesnivá japonská tieňohra syntetického filmového výrazu v kulisách komunistickej dystopie podivného bezčasia, kde hrá klubový jazz, Kafka rozprestiera havranie krídla a pojedá malých červíkov v ľudských hlavách. Som, bol som, budem? Tí múdrejší ohýbanie filmového času a priestoru rýchlo prekuknú a pristúpia na pravidlá hry, ktorá, impozantne umocnená atypickým užívaním tradičných filmových technológií (spomeňme čokoľvek - kamera, strihová skladba, hudba a zvukové efekty, nasvietenie, pozadie, triky), triumfálne predstavuje osobitú kategóriu zábavy. Štýlové divadlo života v chladných priestoroch nekonečných radov kancelárií, bufetov a panelákov, kde sa empatia zhlukuje v detailoch tvárí vystupujúcich zo šerosvitu. Tu niekto obedoval Lyncha, ale udržal sa na vlastnej koľaji._____Ostatne, film sa začína záberom z vlaku, ktorý ho vopred definuje - na Simona, ktorého vidíme sedieť na sedadle skrz priesvitné sklo, dopadajú cez okienko lúče svetla, v ktorých akoby sa takmer strácal, keď pred ním zastane postava. A neskôr Simon hovorí: „Lebo ja viem, aké to je cítiť sa stratený, osamelý a neviditeľný.“. A my i bez toho, aby sme videli jej tvár, tušíme, kto bola postava, ktorá zastala vo vlaku pred Simonom a povedala: „Sedíte na mojom mieste.“_____Hypnos a Morfeus, bohovia sveta, ktorý nebol. 85% (04.03.2015)

Těžká schíza, podobně, jako v Nepříteli, od začátku, až do konce. Herecky skoro bezchybné, což mě hlavně v podání Jesseho dost překvapilo. Mia ta je tam tak trošku na okrasu, ale vzhledem k jejímu nespornému talentu je to jen zcela nepodstatný detail. Hodně dobrý, zajímavý, ale hlavně nesmírně zvláštní film, o kterém si vlastně můžete myslet, co chcete. Za mě jasná čtyřka. (30.07.2014)