Ochranné sfarbenie

Moje prvé zoznámenie s filmami Krzystofa Zanussiho nevyvolalo vo mne búrku nadšenia. Ochranné sfarbenie je zaujímavé iba brilantnými dialógmi, ktoré slúžia ako zbrane pri strete dvoch pracovných, morálnych a životných postojov. Dialógy som si však mohol prečítať, bez nutnosti vidieť film, ktorý k nim takmer nič nepridal. Okrem dvoch hlavných predstaviteľov boli ostatné postavy ploché, nevýrazné, Angličanka a čkajúci študent mi dokonca pripadali trápne. Celkove vnímam tento film ako mierne nadpriemerný a s ohľadom na slávu jeho režiséra som určite čakal viac. (23.10.2012)

Výborný film, který opět ukazuje sílu starší polské kinematografie - nějakou novou bych asi měl nakoukat. Kromě toho, že jsem měl to "štěstí" trávit na české univerzitě nějakou dobu jako akademický pracovník a vím, že to tam chodí stále velmi podobně, tak musím ocenit skvěle rozpracované charaktery. (25.06.2016)

Dlouho doznívající facka jednoduchému vnímání morálky, konformismu, cynismu a oportunismu. Sledujeme, kterak spolu zápasí naivní idealismus, přesvědčený o tom, že ví, že koná tak, jak je to správné, a poněkud unavený pragmatismus, který se řídí tím, co mu přinese užitek, a který si už pomalu začíná uvědomovat, že z využívání druhých se taky nejde těšit donekonečna. Mistrně napsané a geniálně pointované - výsledek "sexuálních" snažení obou hlavních postav. Tento snímek přináší především nesmírnou porci nejistoty, neradí, neléčí, nenabádá, nemoralizuje. (08.07.2008)

Poetikou pripomínajúci európske kumšty Konformistu či Unavení slnkom sa Zanussiho snímok obracia do útlo skomornenej komunikačnej sféry. Pochopiteľne, rieši etické princípy, v nich možno badať podobenstvo nielen kariérneho či konformného štýlu, ktorý reprezentuje učiteľ cynik a oportunista, ale i celé režimné hnutie a ich trinástu (tabu) komnatu, do ktorej vykypí 90% priemerných a zraniteľných jedincov (viď. naše skúsenosti z onej idylickej konformnosti našich režimných pritakávačov v každom spoločenskom zriadení). Dialógové rozhranie je teda nesmierne nápadité s perfektnými hláškami zaobalené metaforickými pointami a lyrizmom doplnené prostredie letného tábora evokujúc maximálne vierohodnú zúčastnenosť diváka vo svete postáv. Možno oná plastická štylizačná forma, akou sa dialógovo dej vedie mierne spadá k účelovosti, ale ako som povedal: svet "ochrannými farbami" v pozadí a jeho dimenzionálny rozšírený rozsah, v ktorom sa pole pôsobnosti odohráva a splýva je natoľko unikátny, že im s radosťou podľahnem. (20.12.2016)

Strohá forma přesně vystihuje atmosféru akademického prostředí za bolševika – jako bych se zase ocitl na matfyzu koncem let osmdesátých se vší nejistotou, co si člověk může dovolit a kde narazí, s tanečky idealistů s pragmatiky a zvýšenou hladinou hormonů. Do toho faustovská linka s Mefistofelem znuděným a zhnuseným sebou samým. Psychologie jde do hloubky. Výtečná pointa. Nevím, jak moc to může fungovat na lidi, kteří tu dobu nepamatují, chtěl bych doufat, že principy budování vědeckých kariér se za ta léta aspoň trochu změnily, ale kdo ví. (26.10.2017)