Ochranné sfarbenie

Z formální stránky se mi na filmu Ochranné zbarvení líbil onen unifikovaný vzhled filmů tehdejšího sovětského bloku. Omšelost a nevýraznost v jakémkoliv směru byla jistě soudruhy vnímána jako účinná obrana režimu, jako bariéra vystavěná mezi divákem a uměleckou hodnotou filmu. Těžko říct, jak toto na diváka působilo tehdy, ale dnes, se znalostí toho, jak různorodá kinematografie je, je to vždy velmi zajímavá exkurze do tehdejší doby temna. Ale ten bezohledný režim nebyl ve filmu ztělesněn jen šedí a akademiky, kteří na vodítku vyvedli studenty na vycházku do přírody. Více se na tento konflikt Zanussi soustředil skrze vztah Jakuba a Jaroslawa. Mladý doktorand, plný nadějí a očekávání, se od staršího kolegy dozvídá krutou pravdu o životě, tedy o lidech. A tedy sám o sobě. Ale je to skutečně pravda, nebo je to další z řady lží, aby se tak nebezpečné tendence nastupující generace zadusily už v počátku? Postava Jakuba byla zvláště rozporuplná. Nepůsobil na mě přímo nesympatickým dojmem, i když se spoustou jeho názorů jsem se neztotožnil, tak z něj mluvila především (jeho) celoživotní zkušenost. Je právě otázka, nakolik jej v takové individuum uhnětlo okolí – pravděpodobná skutečnost, že byl ve svém mládí sám vystaven člověku, jakým je nyní on sám. Snad byl jednou také takovým idealistou, jako Jaroslaw. Ale těžko ho soudit, když jsme neměli příliš příležitostí ho doopravdy poznat. Své skutečné pohnutky před Jaroslawem nikdy neodhalil, diskuze s ním byly pro něj vždy hrou. I když se dá Jakubovi přiřknout pragmatismus, vskutku užitečná vlastnost, přesto však doufám, že ze mě se takový člověk nikdy nestane. Co se Jaroslawa týká. Fatální semínko pochybnosti je zaseto, když Jaroslawovi Jakub prozradí, že prorektor získal svůj doktorát podvodně. A opět se ptám: je to pravda, nebo lež? Ale na tom nesejde. To Jaroslawova reakce je důležitá – a zde jsme možná byli svědky zrození dalšího pragmatika. Frankensteinovo monstrum vytváří další svou repliku. Svět je začarovaný kruh. Dokud po něm budou kráčet lidé, jako je Jakub, bude to incentiva dalším a dalším lidem, aby se k cynismu a pragmatismu uchylovali. Protože bez něj se přežít nedá – alespoň to naznačuje Zanussi v tomto filmu, v tehdejší době. Jak vlastně já, jako člověk žijící již v demokracii, mohu takový film ocenit? Pochopit jej, rozumově, to dokážu. Historické souvislosti znám. Ale mohu kdy vůbec skutečně cítit tehdejší zeitgeist? Jednání opilého studenta se dá lehce odsoudit, jako absolutní slabomyslnost. Ale to se to káže, z mého pohodlného gauče, kde mám vše na dosah ruky. Vůbec filmy o vzpouře proti zažitým pořádkům, vzepření se mládí proti něčemu, co je mu cizí a odporné, takové filmy jsou potřeba. Protože dnes je ta nesvoboda mnohem skrytější. V tomhle ohledu snad lze jednoznačnost tehdejší situace i závidět. (07.10.2012)

Dlouho doznívající facka jednoduchému vnímání morálky, konformismu, cynismu a oportunismu. Sledujeme, kterak spolu zápasí naivní idealismus, přesvědčený o tom, že ví, že koná tak, jak je to správné, a poněkud unavený pragmatismus, který se řídí tím, co mu přinese užitek, a který si už pomalu začíná uvědomovat, že z využívání druhých se taky nejde těšit donekonečna. Mistrně napsané a geniálně pointované - výsledek "sexuálních" snažení obou hlavních postav. Tento snímek přináší především nesmírnou porci nejistoty, neradí, neléčí, nenabádá, nemoralizuje. (08.07.2008)

Jeden z mála polských filmů bez válečné tématiky, které jsem měl možnost vidět. Ač je natočen v sedmdesátých letech, působí nadčasově a i v současné době stále aktuálně. Svým zpracováním zapadá do repertoáru filmových klubů, kde by jistě vyzněl velice působivě. Docent Jakub (jak nevinné jméno) je ve své roli přesvědčivý, až jsem nabýval pocitu, že v osobním životě musí být stejný podvraťák. Hold svět akademických titulů je krutý. Někdo má právo větší, někdo menší. Proto jsem moc rád, že studuji vysokou školu… :-D (29.01.2011)

Monochromatičnost, jasně strukturovaně definovaná pyramida moci a hlavní hrdina Jarek, který opatrně zkouší, nakolik ji může využít pro své vlastní chápání spravedlnosti. Jarek je prostřednictvím svého znuděného kolegy Jakuba konfrontován s otázkami svědomí a etiky. Jakub obhajuje názor práva na existenci - kdo existuje, vítězí. Podle něj v sobě máme jako lidské bytosti vypěstované svědomí, které naštěstí zeslabuje sebevědomí. S Jarkem vede dlouhé debaty a manipuluje ho do situací, ve kterých zkoumá sílu Jarkových, možná sice alibistických, ale přesto morálních zásad. Vše ve vygradovaném finále končí remízou přizpůsobivosti cynismu a naivního idealismu. (08.01.2012)

Film "univerzitní román" umožňuje sledovat zákulisí vztahů kolektivu lingvistů na letním soustředění. Ideály a představy o morálce jednoho mladého doktoranda zde dostávají na frak od studentů a především od kolegy, realistického cynika, myslícího jen na svůj prospěch.. Politika: "(...)říct musíte jen to, co se od vás slyšet chce...", spory, vnitřní souboje a problémy, všechna řešení jsou asi obecně platná v osobním životě a překračují tak svým vyzněním akademickou ulitu jedné instituce. (07.03.2009)