Nymfomanka II.

Zatímco první část byla ještě jakousi sondou do psychiky nymfomanky a ukazoval zajímavé pasáže z jejího života, přičemž dokázal diváka zaujmout příběhem jako takovým a nejen sexuálními akty, druhá část mi přišla už zbytečně ujetá, perverzní, nechutná a bez invence v oblasti příběhu. Jako kdyby Trier už moc tlačil na pilu a chtěl tam natlačit vše, co se mu honilo v představách. Samozřejmě na úkor děje. Zejména pak samotný závěr absolutně pohřbil už i tak výrazně snížený dojem z filmu. 2* za herecké výkony a technickou stránku snímku. (19.08.2014)

První půlhodina druhé Nymfomanky mě docela namíchla, zvláště když tu prvky hry na vysoké umění vyvrcholily násilně zakomponovanými moudry starořecké filozofie a příběh tu začal silně stagnovat. Ale pokud pominu tuto část a opět několik nechutných explicitních scén (přičemž minimálně ty detailní záběry z provádění potratu si Trier fakt mohl odpustit, protože ty už byly hodně za hranou a hlavně kvůli nim ani tentokrát ty 4 hvězdičky nedám), tak z ní postupně vzešel ještě zajímavější film, než v případě prvního dílu. Hlavně se věnuje mnoha tématům (např. interrupce, psychiatrická léčba, masochistický podnik, sexuální úchylky včetně pedofilie a pod.), která jsou sice většinou hodně ožehavá, ale díky pravidelným dialogům mezi Joe a jejím společníkem (a někdy i jinou postavou) je snad vždycky doprovází zajímavá konfrontace odlišných pohledů na problém. V kombinaci se samotným příběhem mi připadala většina témat zpracovaná dostatečně na to, aby mě tento dlouhý dvojdílný film navzdory výhradám dokázal opět pohltit i poté, co jsem chvíli začínal litovat, že ho vůbec sleduji. Každá kapitola přinesla cosi zajímavého a závěrečné vyústění po zdánlivém blýskání se na lepší časy a nečekaném přátelství vnímám rovněž jako zdařilé. Navíc mě tady von Trier, který dlouhá léta projevoval oblibu v točení s rozklapenou ruční kamerou, překvapil skvělou filmařskou stránkou i s klasickým snímáním. Retrospektivní scéna malé Joe s otcem a povídáním o stromech byla vyloženě nádherná, jak obsahově, tak vizuálně. *** ...si říkám, jak bych vlastně mohl von Triera oblibovat, kdyby netrpěl potřebou za každou cenu co nejvíc šokovat tam, kde by k působivému prožitku stačil klidně pouhý kus zneklidnění z již tak kontroverzního obsahu. // PS: „Hey, Joe“ v šansonovém podání Charlotte Gainsbourg zní přímo mysticky. :) [65%] (viděno v nezkrácené režisérské verzi) (19.08.2022)

Pro svůj tvar prakticky nehodnotitelné dílo, které svou strukturou a narativem připomíná spíše obsáhlou knihu než film - ve které je navíc všechno, od rybaření přes Bacha až k Bondovi. Trier mě tentokrát v osobní rovině nesmetl tak, jak se mu to úspěšně povedlo u všech jeho předchozích filmů, působivějších analytických děl ale na druhou stranu moc nenatočil. Bez diskuze dílo génia. (13.01.2014)

Mám dojem, že Lars se soustředil především na co největší kontroverznost svého díla na úkor propracovanějšího scénaře a z toho pro mě vyplývá jediný - neupřimnost. Ty dlouhý záběry na dvě černošský péra, zbytečně dlouhé saditsické scény to všechno nemělo z hlediska sdělnosti příběhu žádný význam, ale Lars moc dobře věděl, čím vzbudí zájem medií. ženská sexualita ? Tohle byla fakt její studie ? V místech kde měl bejt dialog žádnej nebyl a tam kde stačilo pár vět, byla vykecávka. Hlavní hrdnka sice byla Charlotte zahraná docela dobře, ale její postava mě po chvíli začala se svou sexualitou těžce nudit a to se teda snad ještě žádný holce nepovedlo. (17.01.2015)

Trochu méně komediální a zároveň ostře řezající než část první, zato s větším důrazem na psychologii,, tradiční vyprávění, a... Trierovo frenetické sebeodkazování. Kdo ho nezná, je ztracen, tápe, trpí, a nudí se. Kdo ho zná, nadšením hopká na sedačce. Velice potěšila SM část, rozkošné a přitom vzhledem k tématu velmi příčetně a hloubavě podané. Viděno dva měsíce po první části, těším se tedy na kompletní a necenzurovaný celek. (25.02.2014)