Kováč z Podlesia

Kovář z Podlesí asi v Podlesí na věky věků zůstane a nestane se pravidelným návštěvníkem domácností o Vánocích, Velikonocích, Hromnicích, dnů české státnosti a významných dnech. Hezké výtvarné zpracování se poněkud utápí v pomalém tempu, vtípky blikající na diváky jak jiskřičky z pohasínajícího ohně jsou spláchnuty vlnou nudy a ani roztomilý psík, netopýr, oslík a půvabné loutky příběh nepozvednou ani na úroveň běžného průměru nedělních kulisových pohádek. Snad že šarm většiny postav je takový neolitický, vtipy v nejlepším případě gotické a renesanční zůstává pouze myšlenka, kterou se však, zcela v duchu současnosti, nepodařilo zrealizovat a zůstala jen ve formě plánů na nejbližším stavebním úřadě. (09.07.2016)

V polistopadové éře mě divácky dokázalo ukojit pouze několik filmů pohádkového žánru. K těm obstojnějším počinům řadím koprodukční díla zkušeného Václava Vorlíčka jako Král sokolů, Kouzelný měšec, Pták ohnivák, a v podobném duchu také Smyczkovo Lotrado a Zubejda či Plívovou-Šimkovou (bohužel jenom) políbeného Zelenku a jeho Nesmrtelnou tetu. Produkce animovaného filmu, kdysi chlouba naší kinematografie, šla souvisle spolu s ustanoveným systémem tržní ekonomiky do kopru ne-li šípku – proto je paradoxní, že za jeden z nejúžasnějších pohádkových počinů od 90. let lze považovat film Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?, v závěsu pronásledovaný fimfárovskou sérií. Milým překvapením se také stal nedoceněný Modrý tygr, který po dlouhé době do hraného pohádkového filmu vrátil nápaditost a nevtíravý humor. Optikou antivkusu jednoznačně vítězí štramácká / tromácká Saxána a Lexikon kouzel stvrzující neblahé dopady Vorlíčkova pokročilého věku a smrtelnosti Jiřiny Bohdalové. Film Kovář z Podlesí nám však snad seslal anděl páně; (ne)pohádka, ve které je opravdu všechno tak trochu jinak, spoustu lidí „rozčaruje“ – zvláště ty dospělé –, protože zcela rezignuje na racionální pohled na svět a stejně tak vyprávěcí konvence běžného narativního filmu. Je to nepředvídatelné, fragmentární, bizarní, exhibiční, atrakční, nesouvislé, nevyrovnané, originální, úžasuchtivé, frapantní, praštěné, nelogické a vykazuje to nesmírnou dávku hravosti a fantazie spolu s řemeslným umem od ručních efektů až po CGI grafické zpracování. Moje dvoumetrová maličkost a ti dva malí špunti s otevřenými papulami vedle mě na premiéře filmu jsme se neskonale bavili. Jsem ukojen. (26.05.2013)

Začnu postupně od toho, co mě během sledování sralo: Markovič - herec, co nikdy neuměl hrát a ani to nikdy umět nebude, navíc neumí ani pořádně mluvit a česky už vubec ne. Noha - při vyprávění úvodní story měl kdysi jakejsi kovář přijít o nohu, ale vubec sem nepochopil, jestli to byl ten samej, kteryho hrál Polivka a jestli ne, tak proč on byl taky bez nohy? Ono celkově v tom ději byl zmatek a myslim, že pro děcka to někdy muselo byt dost nepochopitelny. Nápadů tam bylo dost a originálních, ale jako celek to pusobilo přeplácaně a snažili se tam toho dostat co nejvíc na úkor kvality a srozumitelnosti. Často to postrádalo logiku, ale asi si řekli, že maly děcka tim oblbnou. Ale mě né. Prostě se to snažilo hrát si na moderní pohádku, což nemám rád. Přišly tam blby digi efekty a bylo jich moc. Mnohem lepší byli analogově animovaní hlodavci. Hlasy různejch postaviček se mi taky vubec nelibily. Mladí herci byli taky docela polena, ten kluk navíc s velkejma kudrnatejma afro-vlasama. Celkově dost o ničem... (27.12.2013)

Tahle pohádka má dva protipóly. Tím prvním je hraná verze, která je téměř nezajímavá a převážně nudná. Jediné zajímavé je na ní podomácku sestavený invalidní vozík Bolka Polívky, který pohání veverka s křečkem a kostýmy víl. Ty oproti jiným pohádkám nevypadají jako klasické víly, nýbrž jako houby. Především muchomůrka byla parádně ošklivá. A tím druhým protipólem je animovaná verze s lesními zvířátky, která je fantastická co se týče filmového zpracování. Bohužel v celkovém kontextu je to podprůměrná, dějově velice slabá pohádka, kterou již nikdy nepotřebuji vidět. [1153. hodnocení, 92. komentář, 38%] (05.12.2021)

Koncept a styl vyprávění tohohle příběhu je natolik nezvyklý, že jsem si v podstatě celou dobu na ten styl musel zvykat a nějak to trávit. Díky tomu mi vůbec nezbyl čas se zabývat příběhem samotným. Na první dojem mne to tedy vůbec nebavilo. Pořád mám ale pocit, že to tak špatné nebylo a k závěru to dokonce začalo být i lepší. Takže přesně napůl...zatím 50% (17.11.2013)