Hry o život: Drozdajka 1

První část finále Hunger Games si nakonec nebude člověk pamatovat jako prolog k velkému třesku, ale spíše jako sbírku několika nervů drásajících scén (The Hanging Tree), kde hlavní roli zastávají média jako „zbraň hromadného ničení”. Bohužel (či bohudík) tomu z důvodů rozdělení chybí silnější dějový rámec, což po závěrečných titulcích silně zamrzí. Přesto se stále jedná o to nejchytřejší, co v daném sub-žánru kdy vzniklo a díky Francisi Lawrencovi i to nejlépe natočené. (27.11.2014)

Takhle by vypadal první Kapitán Amerika, kdyby to nebyla úplná sračka. Šok, ó jaký to šok: v rozporu se všemi očekáváními nemůže za rozdělení předlohy – minimálně úplně ne – obava, že pokud se otrocky nepřevede každá bezvýznamná událost z finálního dílu, uječené fanynky z toho jebne (třebaže i tenhle aspekt bezpochyby sehrál svou roli a do jisté míry se projevuje, protože dějově se stane bez přehánění naprosté hovno), nýbrž legitimní snaha pořádně rozebrat jeden z nejcharakterističtějších tematických rysů série, a to faktickou nemožnost vést v moderní mediální době autentickou revoluci. Lze označit za autentickou vzpouru, která je na jednu stranu zrozena z reálného rozhořčení a prováděna samostatně jednajícími osobami, na tu druhou ovšem z velké části ovlivňována a přiživována profesionálně zorchestrovanými scénáři, jež mají v základu pravdivé jádro a známku prožité emoce, proměněné klasickými filmařskými triky k nepoznání, stále jsou však více než schopné vzbudit v příjemci skutečnou, potentní reakci? A co účastníci revoluce, nakolik jsou svobodnými aktéry, a nakolik manipulovanými loutkami v cizí hře? Celý konflikt je ještě umocňován tím, že tohohle PR boje se účastní dvě strany, které reagují nikoli na reálné dění, nýbrž si vzájemně poskytují zpětnou vazbu v podobě dalších smyšlenek, jež zase nutí k akci oponenta i plebs (viz například způsob, jakým se Kapitol i 13. distrikt vypořádají se sebepropagací v případě katastrofálního fiaska v 8. distriktu, na němž mají oba totožný podíl). Nedá se říct, že by film na tyhle otázky poskytoval nějakou jasnou odpověď – soustředí se spíš na jejich pojmenování a ukázání vlivu, který mají na protagonisty. Osvěžující je, že tvůrci si jsou oproti samotné autorce a prvnímu dílu vědomi fundamentálního rozporu série, a sice vzájemně neslučitelných snah stvořit co nejzábavnější a divácky nejvděčnější dílo, a zároveň se kriticky vyjadřovat k manipulativnímu potenciálu médií (nejvýraznějším příkladem je samozřejmě zahrnutí části traileru do jednoho z propagandistických spotů). Je to nějak objevné? Nevím, mohlo by, kdyby se tvůrci odlepili od zdi, vzdali se touhy zavděčit se divákovi a vrhli se do nastolených otázek koulemi napřed, na druhou stranu ale nevím o žádném jiném moderním díle, které by tohle téma vůbec nakouslo, takže vlastně nemám proč kafrat. (07.12.2014)

Jak Aréna, tak Pomsta byly na adaptační poměry young adults parádní a dokonale gradující, ale kvalitám předlohy se v mých očích zkrátka přiblížit nemohly. Jakkoli to ve druhém případě bylo jen těsně. O to víc jsem se bál rozdělení samotného finále, jehož politické intriky či pozvolné válečné taktiky byly v knižní podobě zdaleka nejslabšími (a přitom dost častými) pasážemi. Jenže osud a producenti přihráli k osvědčenému tvůrčímu týmu dva nováčky, scenáristickou dvojici Strong-Craig. Těžko říct, jak se k sobě tihle dva dostali a co je přivedlo k Hunger Games, ale bylo to rozhodnutí, které celou ságu definitivně překlápí do soběstačné roviny. S dostatkem času a emocemi, které se díky neselhávající a naopak herecky rostoucí Jennifer dotýkají těch správných míst. Z prvního Mockingjaye tak vyrostla konstantně napínavá podívaná, která i přes zdánlivou bezdějovost ani na chvíli neztratí náboj a o to víc z ní ční nezapomenutelné momenty (Katnissina píseň, růže, finální zvrat). Teď už nemají Lawrence a spol. co dokazovat, protože nejkritičtější okamžik zvládli s šokující bravurou a leží před nimi úkol o to zrádnější. Adaptovat přesně to čiré zlato, kterým je druhá polovina. A ano, trnu stejně tak moc jako se těším. (23.11.2014)

"Všichni tě budou chtít políbit, zabít nebo být jako ty." Sledovat dvě hodiny televizního propagandistického souboje 13. kraje s Kapitolem je úžasným zážitkem pro silné povahy. Já jsem na to příliš slabý a navíc jsem naivně čekal, že se bude zběsile pálit lukem, takže jsem poněkud zklamaný. Nicméně za mimořádně vtipnou považuju skutečnost, že z dvanácti krajů je "logicky" nejodbojnějším ten třináctý. Nakonec stejně patrně šlo jen o to, zda neustále fňukající Reprodrozd zachrání kocoura a ačkoli tyto "zásadní" okamžiky nerad prozrazuju, tak se mu to povedlo. (07.07.2016)

Film mne doslova šokoval a přimlátil křížem na hřebík (nebo opačně??), protože se nese aspoň konečně v temném duchu a zpracovává téma již jinak než díly předchozí, který bych zavřel do trezoru na věky věků ... :))) Tohle docela ušlo, ta temnota byla fajn, kýčovitost klesla o pořádnej kus dolů a herecký výkony se mi zdály tak nějak celkově lepší ... Film konečně nevykrádá Japonskou genialitu (Battle Royale/Batoru rowaiaru/ バトル・ロワイアル) (2000), ale jde si svojí sice trapnou, ale Západní cestou ... Knihu jsem nečetl, ale viděl sem, že ji prodávají v obchodě ... :)) (22.02.2015)