Cézar musí zomrieť

Kdo může lépe pochopit svobodu divadelních her, než vězni odsouzení na doživotí? Nikdo a to zřejmě zjistili oba režiséři, když se rozhodli natočit tot dílo A já říkám, že skvostné dílo. Možná to bude tím, že mi bylo vězňů doopravdy líto. A možná, že mám velmi ráda Shakespeara. A jakoukoliv manipulaci se slovy či vynechávání krutě trestám. To tak, že na hru prostě nejdu! Pár mužů z italské věznice si vyzkoušelo zahrát si jednu hru. Zjistili, že je to ta nejlepší terapie či nejlepší věc, kterou tam můžou dělat, aniž by se to dalo považovat za ilegální nebo dokonce za trestnou činnost... Tato terapie v sobě ukrývá zvláštní kouzlo. Můžete se v ní stát někým jiným a můžete si dělat co chcete a hlavně, co postava žádá (!). Chlapíci chytili svou asi jedinou možnost za pačesy. Jali se odehrát představení, za které by nestydělo žádné z divadel. Když si odmyslíte mříže, vězeňské dozorce, šedé stěny, stropy, které už jsou dokonale okoukané vězni, kteří večer před spaním přemýšlí, co tam vlastně dělají a domyslíte červenou oponu a pláště, budete mít pocit, že jste se ocitli na jevišti. Jevišti plném černých duší, jevišti plném vrahů a zlodějů. Ti samí lidé si před týdnem vyřizovali účty dosti svalnatýma rukama, teď stojí proti sobě a odpouští si. Stačí věřit. Stačí si zahrát Shakepeara... (MFF KV 2012) (03.07.2012)

Zajímavý film natočený italskými matadory, bratry Tavianiovými, kterým už bylo oběma v době natáčení osmdesát let. To samo o sobě je neuvěřitelné, ale oni stále ještě mají pořád o čem vyprávět, což je o to důležitější. Pojetí Shakespeara je v zajímavém prostředí, ale nutno říct, že film mi zase tolik nedal. (16.10.2016)

Při sledování filmu jsem si nemohl nevzpomenout na Zelenkovy Karamazovy - srovnání se tu přímo nabízí. Inscenování klasické divadelní hry ve specifickém prostředí a za zvláštních podmínek má samozřejmě na diváka jiný dopad a vyznačuje se úplně odlišnou atmosférou než na klasickém jevišti. Jsou tu nicméně dva zásadní rozdíly: Petr Zelenka se může opřít o jedny z nejlepších herců své generace, navíc perfektně sehrané z divadelního angažmá. Jeho snímek se mnohem víc blíží klasickému pojení hraného filmu. Bratři Tavianové natočili pro změnu svérázný dokument, kde ovšem nevíte, kde začíná a končí hranice lidské pózy, předstírání a exhibice před kamerou. Jejich "hrdiny" jsou skuteční kriminálníci, vrazi, mafiáni a drogoví překupníci odsouzení k mnohaletým trestům odnětí svobody. Tavianiové jsou minimalističtí, o jejich "hercích" se dovídáte minimum, jejich skutečné smýšlení se ukrývá za maskou. Jen několik scén prokazuje vnitřní napětí a prostředí věznice se zvláštní ostrahou. Ceasar musí zemřít je typická festivalovka, určitě nejde o film určený běžnému divákovi, který usedá k obrazovce, aby si odpočinul. Ten, kdo si umí vychutnat nevyřčené, kdo ocení absurditu scén, kde mafiánští vrazi hrají příběh o vražedném spiknutí s cílem odstranit Caesara - kmotra, může být víc než spokojený. Jelikož jsem Karamazovým dal 5*, tady se nakonec přikláním k totožné nadílce. Osud Salvatore Striana, který z vězeňské cely po udělení milosti začal působit jako herec, patří k těm, o nichž si pomyslíte, že se může odehrát jenom ve světě filmu. Celkový dojem: 90 %. (10.09.2014)

Tento film je: 1) Adaptace divadelní hry Julius Caesar. Jsou tam nějaké drobnosti před, po a během, ale primárně je třeba očekávat, že uvidíme v hrubých rysech a na správné časové ose převyprávěný příběh tohoto shakespearova díla. 2) Hra. Kdo očekává, že spatří dokument, nebo reálně zachycenou událost, bude sklamán. Toto je film se scénářem a režijí. Přesto velmi, velmi autenticky působící. 3) Výborný. Nápad představit Shakespeara prostřednictvím výkonu skutečných trestanců věznice Rebibbia, nechat je pasáže textu prokládat vlastními pocity a vyvolat kontrast volání po svobodě zpoza zamřížovaných oken, je značně originální. Velmi sugestivní. ■ Dobrý komentář: Lanark (10.02.2013)

Minule sa mi jeden kamarát sťažoval, že už ho nebaví chodiť do kina, pretože v multiplexoch sú stále nejaké komixové adaptácie a súčasné nezávislé filmy riešia iba rozvrátené vzťahy divných ľudí. Takže mu vrele doporučujem Cézara, ktorý musí zomrieť, ten sa vymyká všetkému aj v rámci nezávislej tvorby. Ja som mal paradoxne pocit, že som sa z filmu dozvedel o živote vo väznici viac, ako z klasických hraných filmov, kde sa znásilňuje v sprchách a robia vzbury. Bude to dosť nuda a treba sa nejako zabaviť. Asi stačí iba prísť s kamerou a dokázať vystihnúť atmosféru takéhoto miesta. Cézar na mňa pôsobil ale značne nízkorozpočtovo, až televízne a ani dĺžka nezodpovedá námahe vycestovať z odľahlého kútu mesta do kina a zaplatiť za to. Ešte že naša verejnoprávna televízia je už schopná odvysielať festivalové filmy o pár mesiacov po ich premiére v kinách. (21.01.2014)