Adoration

Dvojica kamarátiek z detstva nadviažu milostný vzťah so synom tej druhej. Francúzska režisérka Anne Fontaine narába s týmto ťažkým materiálom maximálne vkusne. Je veľkým úspechom ukázať bizarnú dynamiku rodiny a priateľstva hodnoverným spôsobom a zároveň testovať hranice. Emocionálne nabité scény sú dobre postavené a milostné scény nie sú otrasné. Len nastavenie sľubuje viac intríg, než film nakoniec prináša, čo je škoda. 6/10 (04.12.2017)

Jaká je pravděpodobnost, že dvě šukézní milfky, navíc nejlepší kamarádky, mají stejně staré syny, kteří splňují standartní podmínky pro hezouny? A jaká je pravděpodobnost, že se ti dva zamilují do matky toho druhého a matky jejich city opětují? A jako na potvoru jedna je nezadaná a manžel druhé odjíždí za prací do Sydney, což vede k rozbití rodiny. Takže ono by se chtělo říct, že námět je originální, ale on je totálně vymaštěnej. Oukej. I z debilního námětu se dá vytřískat solidní počin. To se tady ovšem nestalo. Když si to tak zpětně přehrávám, tak kluci se zamilujou, ženský se zamilujou a všichni jsou zamilovaný. Jasně, i tady se najde prostor pro moralizování, že to není správné, ale je to vlažné a ani postupem času to na intenzitě nenabývá. A přitom stačilo dát oběma dámám manžely a film se mohl vyvíjet lépe a jinak. Docela mě to štve, protože Naomi i Robin Wright patří k mým oblíbeným herečkám a ačkoliv jsou to právě ony, kdo snese přísnější měřítko, nedokázaly Adore vytáhnout z podprůměru. 30% (23.01.2014)

Tento film se snaží být provokativní svým námětem, ale bohužel ho nerozvíjí dostatečně do hloubky. Příběh poklidně pluje na vlnách až tak, že může uspávat, ale na druhou stranu působí uvěřitelně. Vesměs mi však přišel film průměrný a nepřinesl mi obzvlášť vyjímečný filmový zážitek a časem vyšumí. Není však špatný a vlastně je i zajímavý a nutí k zamýšlení nad morálními hledisky a předsudky. Výsledkem jsou pro mě slabší tři hvězdičky a film bych doporučil převážně ženskému publiku. [ PŘÍBĚH: 1/// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (18.12.2014)

ADORE na mě působí hodně nezávisle, a i to mu dává výhodu před podobnými milostně psychologickými snímky. Nerad bych ublížil filmu, který není vyloženě špatný, ale co je tady nového a neokoukaného? Nijak nevím, ničím mě až tolik nepřekvapil. Absolutně čekená/nečekaná zápletka, kde dvě dlouholeté přítelkyně začnou postelovou jízdu se syny té druhé, mě nijak nedojala ani nepohoršila. Snad je to tím, že problém nebo spíš nezvyklý propletenec si dle mého zasloužil víc pošťourání do rány. Takhle, jak to Anne Fontaine natočila, mi to celé přišlo hodně povrchní a málo provokativní. Vždyť podobný milostný čtverec by měl být více emotivní, více provokativní, více sexuální. Výkony obou chlapců se mi pak moc nezdáli, ale to bude asi tím, že jsem chlap. Proto spíš oceňuju dvě hlavní ženské postavy, na kterých bylo vidět aspoň trápení a zároveň nadšení z lásky a milování se s mladými muži. Film také evokuje ke spoustě předsudků k něčemu co není zakázané, nezákonné, ani proti přírodě, ale přesto vytváří pocit něčeho „špatného“....Film evokuje mozek a názor nechává na každém z vás, zda vám přijde taková situace nechutná nebo přirozená, vše je věcí názoru a osobního vnímání. V tomhle má u mě film jedno větší + a dávám mu proto průměrné 3 hvězdy :-) (12.10.2013)

První co mne napadlo bylo že je to zas nějaká vívegovina. Jenže když spisovatelka Doris Lessing napsala v roce 2003 povídku "Babičky", byla inspirována prý skutečným příběhem. Inspirace přišla v hospodě kde se dvě matky bavily aférou kterou měly společné se synem té druhé. Předlohou je odvážné téma na hraně incestu. Být na režisérské stoličce hřebejk, zapíchl by se pěkně hluboko … Ovšem na režisérské židli je Anne Fontaine, která morálně nejednoznačné téma zpracovala v zdařilé plážové melodrama s pěknými filmovými obrazy. Francouzko-australská produkce se mi už vícekrát osvědčila. Produkce: Gaumont, Screen Australia (05.01.2018)