Saulov syn

Pred pár týždňami som vzhliadol dokument, v ktorom sa popisoval denno denný kolobeh udalostí v Osvienčime, od príchodu nových židov, cez umiestnenie do plynových komôr, až po odstraňovanie tiel zosnulých. Keď si odmyslím ten nezmyselne tvrdohlavý postoj hlavného hrdinu, ktorý pre dosiahnutie vlastného cieľu hlúpo ohrozuje nie len svoj život, ale i všetkých ostatných naokolo, či zobrazenie kšeftovania židovského národa, jak na nejakej tržnici pod drobnohľadom esesákov, všetko ostatné budí dojem skutočnej reality tamojších podmienok. Bohužiaľ, z môjho pohľadu najviac zamrzel záver, ktorý ponúkol absurdný priebeh rozuzlenia nad ktorým som sa musel akurát pousmiať. "Son of Saul" nie je zlý film, ale ... (29.04.2016)

Simulátor života ve vyhlazovacím táboře. Vjem dusivé reality je hodně silný. Zvolená forma, kdy hloubka ostrosti dovoluje z plasticity obrazu vystoupit povětšinou jen hlavní postavě a všechno dění okolo je potlačeno do rozmazaného druhého plánu, takže zvěrstva na diváka působí jen coby ruchy, je sice hodně originální, ale emočně se možná trochu míjí účinkem... Každopádně svým tématem i provedením (práce s kamerou, nevídaně autentická mizanscéna atd.) velmi výjimečný film... (09.05.2016)

Sledoval som pred časom rozruch, ktorý sa spustil okolo Saulovho syna, ale až teraz som sa dostal k jeho sledovaniu. Možno viesť diskusie o tom, či má ešte aj v súčasnosti význam nakrúcať filmy  z II. svetovej vojny. Ak je odpoveďou áno, treba trvať na to, aby ich forma bola odlišná od dosiaľ nakrúteného. To je v Saulovom synovi splnené. Dokonca až tak, že novátorská forma zatlačila do úzadia všetko ostatné. Výsledkom je zaujímavý, dokumentárne ladený film, ktorého málo pravdepodobný dej sa do reality vrátil až v úplnom závere. Vnímal som ho, ako istý druh experimentu, ktorý ma nedokázal trvalejšie zaujať počas premietania. (10.05.2022)

Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek. (17.04.2016)

Původně jsem zamýšlel malinko zamachrovat se svojí maďarštinou a sepsat svůj komentář v tomto krásném jazyce. Poté jsem si však uvědomil, že by mi rozumělo slabých 35 % zdejších uživatelů, takže bude lepší zůstat u češtiny. Docela dost se troufnu podivit nad Oscárky, ale vzhledem k tomu, že si jednoho odnesl i takový Spotlight, tak už objektivního člověka v tomto roce zřejmě nic nezaskočí. Film se enormně snažil celý vést na té moderní artové vlně. 97 % stopáže sledujete záda hlavního hrdiny, který má v továrně na smrt na vše spoustu času a vesele se toulá křížem krážem. K vidění je i skromný a intenzivně rozmazaný zbyteček toho, co se kromě zad vlezlo do záběru. Není toho mnoho a má to navíc jakýsi maďarský formát s prapodivně zaoblenými rohy. Vtíravý kameraman pronásleduje hlavního hrdinu na každém kroku, přičemž se mu třesou ruce tak intenzivně, že by na to byl hrdý i samotný pan Parkinson. Nádherného osvětimského prostředí si tak divák vůbec neužije. Tento nedostatek mírně kompenzuje zcela dechberoucí hudba, kterou ovšem někdo ve střižně zřejmě zapomněl pustit nahlas. Na druhou stranu je pravda, že zvukové pozadí bylo celkem uchu lahodící a hudba by jej jen kazila. Děj je poměrně prostý a hlavní dějová myšlenka během snímku zazní z úst jednoho z dalších čekatelů na smrt. "Opustil jsi živé kvůli mrtvým!" Postav je k vidění spousta a není v silách žádného ze smrtelníků, zorientovat se v nich. Zřejmě o ně ani tolik nejde, když chodíme všude se Saulem. Povyku bylo kolem filmu spousta a upřímně jsem se na něj velmi, dlouho a intenzivně těšil. O nudě si hovořit netroufám. Spíše o nenaplněném potenciálu. Viděno oficiálně uznávanou metodou "Tri, dva, jedna, teraz!", respektive "Három, kettő, egy, menj!". (10.04.2016)