Saulov syn

Saulův syn dokazuje, že i tak otřepaný filmový námět, jakým holocaust bezesporu je, může pořád ještě překvapit něčím novým. V tomto případě jsou to hned dvě věci. První je netradiční kamera, která neustále ocasníkuje hlavnímu hrdinovi, takže si divák může zblízka nastudovat herpes clonu Thomase Janea a Belmonda. Proč ne, originalitě se meze nekladou, i když puntičkáři a milovníci skálopevné lubezkiovské kamery potěšeni nebudou. Po spielbergově dostatečně explicitním Schindlerovu seznamu by člověk nečekal, že se někdo bude pouštět do vod ještě hlubších. Neříkám, že je zde nějaké torture běsnění, ale dvouhodinový pohled do pravého jádra továrny na smrt mi připadá jako posunutí hranic ještě dál. Kdyby tvůrci hodili do placu pár normotvorných tabulek, celý film začal balancovat na hraně zákona. Až doposavaď problém nemám, zvažoval bych i pětku, bohužel jádro příběhu a pohnutky, které vedou hlavního hrdinu k jeho konání, pochopí, obávám se, jen semita, resp. neznaboh a cynik jako já jen těžko. Poslední poznámkou budiž, že je to asi tak 10 let, co jsem naposled viděl v kině film ve formátu 4:3. Dá se doporučit. 80% Edit: Ten film mám i po půl roce pořád v hlavě, takže zvyšuju na plnej. (19.02.2016)

Proč jsme museli sledovat osud zrovna toho největšího debila z celé Osvětimi? Nějaké ty rozhovory s přeživšími členy Sonderkommanda jsem už viděl a jsou to celkem normálně přemýšlející lidé. Všechny ty postavy okolo ve filmu byly daleko racionálnější. Tohle bylo vyloženě utrpení sledovat. Ale ne kvůli výborné kameře, zvukové stránce nebo kvůli všeobecným hnusům, co se tam tak trochu, ale spíš skrytě, děly. To bylo všechno fajn. Ale protože to bylo jako sledovat potápěče, na kterého se hrne lidožravý žralok, ale on si nutně musí vyfotit mrtvého kraba s urvaným klepetem a udělá pro to úplně všechno. Prostě příběh, se kterým se nedokážu ztotožnit a hlavní postavě jsem přál brzký konec pro její bezbřehou stupiditu. Může se namítnout, že motivace hlavní postavy spočívala v uchování posledního zbytku lidství. Budiž. Ale mohl si k tomu vybrat třeba něco, co má větší smysl. Například pokus o útěk, o který šlo všem ostatním, jenom ne hlavní postavě, která ho svou blbostí v podstatě kazila. Navíc ty rozhovory mezi postavami nedávaly vůbec smysl. Já vím, že tam na nic nebyl čas a prostor, ale i tak je každá věta úplně o něčem jiném a spíš jsem z toho cítil laciný kalkul, aby film nepůsobil moc jednoduše. Nebo je to třeba maďarštinou, nevím. Podobně mě štvala záměrná a celkem kontraproduktivní absolutní nepřehlednost a až přílišná chaotičnost a neorganizovanost práce v táboře. Tomu se mi nějak nechtělo věřit. Na snímku ovšem oceňuji jeho kameru, pár zajímavých scén a hezký konec. (28.02.2016)

Vydatné holokaust porno, nemyšleno ani tak ve zlém, protože natočeno je to vážně skvěle. Na druhou stranu je zvolená forma trochu dvojsečná zbraň, protože se o hrdinu vlastně vůbec nemusíme bát a stojí v podstatě velmi paradoxně mimo dění - je jasné, že musí přežít minimálně do poslední scény. Tím se z toho stává opravdu jen sugestivní projížďka tematickým parkem, ale trvám si na tom, že to není míněno tak zle, jak to zní. 4 a 1/2 (12.10.2015)

Radikální experiment, který v tísnivém čtvercovém ořezu ukazuje hrůzy holocaustu, udivuje hlavně tím, jak se distancuje od prvoplánového historického sentimentu a konvenčního uspořádání, a posouvá se směrem k žánrové kinematografii. Zřejmě jediný skutečně důležitý film roku, který se vyhýbá všemu lacinému a podbízivému a nabízí nesmírně intenzivní fyzický zážitek, jehož největší hrůzy se odehrávají v rozostřeném druhém plánu nebo mimoobrazovém prostoru a který doslova na svých ramenech táhne ústřední „strojový“ herecký výkon Gézy Röhriga. (15.01.2017)