Je to len koniec sveta

Dlouho jsem čekala, až s k filmu objeví dobré titulky, protože sledovat tohle s nějakými nevydařenými by mělo asi docela fatální následky. A vyplatilo se. Na to že je to konverzační rodinné drama, tak to ani na chviličku nenudí. Naopak mi i přišlo docela napínavé, jestli to Louis řekne nebo ne. Ala uznávám, že asi bude docela rozdíl, jestli film sledujete s tím, že víte proč Louis přijel nebo jestli to nevíte. Já si to přečetla a přišlo mi úžasné sledovat jednotlivé členy rodiny, to jak se tváří, chovají, co říkají. Jak maminka říká, jak je to šťastný den a co bude do budoucna. A jak jen švagrová, která nikdy předtím Louise neviděla, je jediná schopná ho vidět, jediná pozná oč jde, ostatní jsou zaslepení sami sebou a vztekem na ostatní či sebe samé. Tohle všechno umožnila hlavně úžasná kamera zaměřená na detail, na tváře herců, kteří podávají perfektní výkony, taky díky skvělé práci se světlem. No a samotnou kapitolou je pak neskutečně krásnej obličej Gasparda Ulliela. Jo a úplně bych zapomněla na krásnou hudbu. (31.10.2017)

Tak trošku mi to připomínalo průměrný film Bůh masakru. Podobný koncept konverzačky, která se vyhrotí díky absurditám. Bohužel v tomto filmu je to ještě o něco stupidnější, nezáživnější a místy jsem si říkal, proč v multiplexech neprodávají připínáčky na víčka. Dialogy opravdu nudí, ve většině případě nemají silnou pointu a zasazení do běžného života působí scifi. Zvláště to otravuje v situacích, kdy v banálním rozhovoru herci vše přehrávají až přes čáru a působí to vyumělkovaně. Ve mě nevyvolal film žádnou emoci a trpěl jsem......3/10 (17.11.2016)

(2x) Rodinné drama, kde se dusno vytvoří stejně rychle, jako zmizí veškeré naděje na vzájemné pochopení. Kdo zná předchozí tvorbu Xaviera Dolana, bude nadšen, kdo ne, těžko najde odpověď, proč je tenhle sedmadvacetiletý Kanaďan tak výjimečný. Protože tohle není manýra, tohle je život. #mezipatra2016 (08.11.2016)

Tak jsem si touhle emotivní konverzačkou zase po delší době připomněla, jak se mi dokáže tvorba Xaviera Dolana dostat pod kůži. Jde o silné rodinné drama o dávných křivdách a neschopnosti naslouchat jeden druhému, o smutku tam někde hluboko v každém z nás... Skvěle natočené, snad ještě lépe zahrané, a to vše orámované akorátně dávkovanou sugestivní hudbou. Závěrečný obraz posvěcený Mobyho hitovkou je hořkou tečkou za vším, co zůstalo nevysloveno a celou dobu jen probublávalo na povrch. (85%) (19.10.2020)

... Svět kosmopolitního muže je však členům rodiny příliš vzdálený a nepředstavitelný, než aby mohlo dojít ke smíření a naplňujícímu prožití posledních společných chvil... a já řikám - než aby mohlo dojít k čemukoli, co vám vezme hlava! A kde je Dolan naučil tak řečnit, v nějakým zaplivaným námořnickým hampejzu v Panamě? Z vleklého sledu detailních rozpaků jedno velké nedorozumění. (17.12.2018)