Anton Špelec, ostrostrelec

Takové Burianovsky svojské rozvinutí Švejkovského motivu hostinského Palivce, Haškem jen marginálně zmíněné. Vlasta Burian mu ovšem přidává symbolické prvorepublikové vyznění (odsouzení reálií C&K monarchie) a navrch kopu osobitého (povětšině verbálně-situačního) humoru, svých typických komických kreací a především hlášek... "Liguééére ! A mně se chce něco říct...":-) (01.01.2008)

Daj-li nebo nedaj-li medaili, to je oč tu běží. Frič, vybavený zkušenostmi a cennými radami svého přítele Lamače, se pojednou ocitl sám v pomyslném kolbišti a zkrocení temperamentního komika bylo velkou výzvou i pro začínajícího režiséra. Přestože se Vlasta Burian pod Fričovým samostatným vedením nesnížil k samoúčelné produkci svých obvyklých výstupů před kamerou, je na Špelcovi znát určitá nejistota ze společného setkání. Naštěstí tam, kde scénář vybíhá k průměrnosti, nastupuje Burianova mimořádná osobnost, tvarující jemnými finesami nesnáze životem těžce zkoušeného výrobce hudebních nástrojů. Pasáž, v níž je titulní hrdina nucen vydávat se za svého fiktivního bratra, je nesena na vlně přesně odváženého situačního humoru, zdobeného v drobných záchvěvech Burianovými smrtícími replikami, sypajíc se při tom všem jako esa z rukávu. V překvapivé roli zde nacházíme Růženu Šlemrovou, která tentokrát tradiční propriety svých salonních dam vyměnila za méně obvyklou vařečku a stavovskou hrdost. Nevelkým, přesto unikátním se zdá být také herecký výkon Jindřicha Plachty, který ve spojenectví s hubatým Burianem i neméně skvělým Pištěkem nachází vděčnou příležitost uplatnit svůj originální humor. Všechno zlé je k něčemu dobré a Frič s Burianem nakonec společně zvítězili u diváků i kritiky, která s nadšením přihlížela rodícímu se fenoménu obou mužů. Vy jste paní Špelcová? Vy jste měla muže? – Já dosud mám muže. – No to je omyl, z toho já vás vyvedu. Váš manžel umřel včera ve vězení. Já vím, ona je to rána, ale tímto vám oznamuju, že jste vdova a že se můžete vdát znova. (13.12.2008)

Anton Špelec, ostrostřelec je další ze skvělých komedií Vlasty Buriana. Nedosahuje sice na ty úplně nejlepší jeho filmy, ale velmi se jim přibližuje. Kromě tradiční kadence jeho hlášek přidává nadstavbu ve formě navážení se do rakouské monarchie. Hlavní postava se po urážce císařského majestátu musí ukrývat doma v dílně, čehož někteří chtějí šikovně využít a dochází tak k povedeným střetům. Pro fanoušky Vlasty Buriana je Anton Špelec povinnost. Kdyby náhodnou někdo s Vlastou Burianem začínal, raději mu doporučím něco z jeho top trojky: U pokladny stál, Přednosta stanice nebo Ducháčka. (28.04.2022)

Vrhla jsem se na starou českou klasiku, protože šla doposud mimo mě a já z hrůzou zjistila, že jsem skoro nic z toho neviděla. Podle vysokých hodnocení jsem čekala pořádnou pecku, dostalo se mi milého a příjemného filmu, ale ne pecky. Fajn film, fantastický Burian, Marvan, Plachta..., vtipné hlášky, ale když člověk čeká víc, je to vždy těžké. Ani nevím, co se mi nelíbilo, prostě mě to tak stoprocentně nebavilo. (04.05.2013)

Kovaný profesionál Martin Frič natočil nejlepší film Krále komiků. S Vlastou Burianem to přitom určitě nebylo vůbec jednoduché, jeho cit pro improvizaci a mimika, kterou zakrýval všechny ostatní, i ta se musela vhodně použít. A v příběhu ostrostřelce, co svou medaili nedostal, šel až na hranici svých sil. Výborný spád filmu a Burianova exhibice, díky tomu snímek pobaví i dnes. (12.11.2005)