Phenomena

Tak, v krátké době mé čtvrté a na nějakou dobu zase poslední setkání s Argentovou tvorbou mi do cesty přihrálo mnohými opěvovanou Phenomenu. Rovněž i v tomto případě se jednalo o mé první zhlédnutí (stejně jako v případě Inferna a Tenebre) a Dario opět nezklamal. Sice to bylo z jiného soudku, než jsem u něj zvyklý, ale to mi v tomto případě vůbec nevadilo. Příběh mě zaujal již od první minuty a to nejen díky mladičké Fiore, ale i následnému gore. Takové lahůdky si nechám líbit a bylo mi hned jasné, že v podobném duchu se bude rozhodně pokračovat i nadále. To jsem však ještě netušil, že na řadu přijde mladičká Jennifer Connelly, která se své role zhostila s naprostou bravurou i v takto mladém věku. Nejen že se na ní pěkně dívalo, ale ona předvedla i velice solidní herecký výkon. Dario následně rozpoutal další atmosférické „peklo“, do kterého jsem se zcela ponořil a přestože měl tento příběh několik slabších pasáží, užíval jsem si ho po celou dobu. Vražd tu bylo dostatek, nechybělo ani několik „zvratů“ a jediné co mě trošku mrzelo, byl ten digitální roj much. Nicméně tu hrál zajímavou roli i můj oblíbenec Donald Pleasence a „jeho“ opice. Musím však souhlasit s názory, že tentokrát se příliš nevyvedl hudební doprovod. Hudba jako taková nebyla vůbec špatná a klidně bych si jí pouštěl pořád dokola, ale v některých scénách byla nevhodná. No a úplný závěr bych taky lehce vylepšil. Poté co Jennifer vyleze z jámy plné hnijících těl a červů, jsem se musel následnému vyvrcholení potutelně usmívat. Ale to je jen můj názor. Každopádně Phenomena jako celek na mě zapůsobila velice pozitivně a i přes několik negativních prvků, jde pořád o solidní nadprůměr. Určitě jsem jí neviděl naposledy. 80% (07.03.2018)

V dáli mizí autobus, který vás zapomenul někde v horách. Zvedá se studený vítr, krajina je rozkvetlá a idylická, ve svazích jsou roztroušené alpské chaty, na lukách zelená osení ale přesto je něco nepopsatelného špatně. Když pak hlava zavražděné studentky prorazí sklo u skalní propasti, čas se skoro zastaví. Následně kamera chvíli putuje proti proudu vodopádu a několkrát se zvláštní rychlostí pootočí než nalezne utrženou hlavu mizící v potoce. Na Argentových filmech vždycky najdu nějaký aspekt, který mi úplně nesedne (tady rozhodně snaha o aktualizaci pomocí zakomponování aktuálních hudebních hitů, které ale jenom dokazují, jak je Argento odtržený od všední reality), ale zároveň si vždycky uvědomím, že já toho chlapa mám nějak lidsky rád, protože se nám zdají podobné sny. A v těch třeba, stejně jako zde, se nedá nikdy moc rozklíčovat proč v jedněch scénách jednají postavy zvláštně stoicky a proč jindy zase s přehnanou hysterií. Ježiš mě baví na ten film vzpomínat. Gore Verbinski to imo měl v jednu dobu stejně. (10.03.2024)

Fenomenální Phenomena! Tedy, Suspiria se mi líbí více, jsou zde i jisté podobnosti mezi oběma filmy ( dívčí hrdinka, dívčí škola s internátem, mysteriozní vraždy, červi...) ale... Zvláštně výtvarnou kameru doplňuje opět hudba Goblina ( vynikající úvodní skladba od C.Simonettiho, The Maggots od S.Boswella, či The Insects od F.Pignatelliho) prostřídaná gothickým rockem ( Andy Sex Gang) a metalem ( báječní Iron Maiden a jejich Flash of The Blade, méně se hodící do filmu, ale jinak výborní Motörhead s Locomotive). Na rozdíl od jiných Argentových snímků zde převažuje barva bílá nad červenou. Den střídá noc, realita sny. Oblíbené obrazy se stromy zmítajícími se ve větru patří mezi jednu z poznávacích značek režiséra. Výborně navozují atmosféru napětí a tajemna. Nůžky, tříštící se okno, střepy, břitva, krev. Jestliže ve Fulciho Pastoru Thomasovi zažijí postavy červí smršť, zde se objeví rovnou tisíce much.Občas tempo snímku zklidní, ale kamera s temnou hudební podmalbou nás připravuje na nejhorší. Nakonec se člověk vyděsí během snahy Jennifer opustit nenápadně své lůžko, když stráž usne. Závěrečný masakr je výživnou italskou školou... (11.01.2012)

Dalo by se spekulovat o tom, zda by nebylo vhodnější vynechat tu hrdinčinu moc nad hmyzem (tedy titulní Phenomenu), ale myslím, že by to bylo jako vynechat telepatické schopnosti malého Dannyho z filmu Osvícení. Nepůsobí to tu nějak zvlášť rušívě, tak proč ne. Příjemnou se mi stala přítomnost mého oblíbence Donalda Pleasence, který se do role invalidního odborníka na hmyz velmi hodil. Taky mladá a krásná Jennifer Connelly v souboji proti pěkně ohavné obludě předvádí svůj velký talent. Velmi dobrý Argentův horor, na který se rád znova podívám. (19.06.2011)

U Daria Argenta se v podstate vzdy da spolehnout na 3 klicove ingredience. a] Omamny vizual (v tomto pripade nadherna Swiss priroda), b] fantasticka hudba (jsou to 80's takze poradna elektronika... kterou ale misty zbytecne kazi pridavani metal songu od Motorhead a Iron Maiden, coz pro vytvoreni hororove atmosfery naopak neni zrovna stastna volba) a za c] notna davka brutality (te je zde o neco mene, nez v jeho beznych hororech, ale vubec to nevadi, caste zapojovani hmyzu a cervu do akce urcite dodava potrebnou chut a stavu). Ke vsemu je zde i povedena alternativni story s kapkou nadprirozena, zacinajici mlada Jennifer Connelly a skvely Donald Pleasence. Ja si nemam na co stezovat, dalsi prvotridni Argentuv horor. 8/10 (22.10.2010)