Vnútri Llewyna Davisa

Tak druhá projekcia mi sadla podstatne viac. Ide síce o minimalisticky pôsobiaci film, ale na to je jednoduché vysvetlenie. Sotva priemerne úspešný folkový spevák proste zažíva iné veci než rockové hviezdy, na ktoré sme zvyknutí z ostatných hudobných počinov. Ale o to reálnejšie to celé pôsobí. Je to príbeh hudobníka - smoliara, ktorý je natoľko bizarne nevydarený, až to nie je ani cool. Čo viac, jeho život je vo výsledku cyklický či stereotypný, a to žiadny umelec istotne nechce. Svet, ktorý mu ostal, s ním putuje v jednom puzdre na gitaru a všade je len na návšteve. Staré menčestrové sako má ošúchané, podobne ako piesne, ktoré hráva stále dookola. Chýba mu partner, s ktorým hrával kedysi. Či už ním bol hudobník s tragickým koncom, alebo motivácia, ktorú stratil spolu s ním, viac to jednoducho nie je ono. Potĺka sa sychravou krajinou neúspechu, v ústrety mrazivému odmietnutiu, či hmlistému nepochopeniu. Jediný jeho románik z poslednej doby mu je vyhadzovaný na oči samotnou aktérkou onoho vzplanutia, čo ho vedie ešte k horšiemu zisteniu ohľadom predošlého vzťahu. Aby toho nebolo málo, nevie sa postarať ani o jednu obyčajnú mačku. Niežeby to bola vyslovene jeho chyba, ale on má predsa teraz iné problémy, ktorým treba čeliť. Neúspech je v konflikte s jeho egom, ale život nie je len o tom. A tak musí riešiť všetko ostatné, čo sa mu pripletie do cesty, ako napríklad tá mačka... (10.02.2014)

Coeni si mě nikdy nedokázali získat, podle trailerů jsem si ale myslela, že tento film mi bude blízko, opak je pravdou, já měla problém tento film dokoukat do konce. Vůbec to nedokážu pochopit ani nějak vysvětlit. Vizuálně je to moc pěkné, hodně se mi líbila kamera, atmosféra je přesně ta, která si mě většinou dokáže získat, ale po celou dobu jsem se ne a ne k filmu opravdu dostat a to jsem tak chtěla. Přišlo mi to takové neslané, nemastné, příběh, který jsme viděli milionkrát, bez pořádné zápletky, bez vyústění, prostě nic. S bratry Coeny asi končím, teda prozatím, třeba je jednou pochopím. (25.01.2014)

Llewyn Davis. Ve svém nitru hudební talent, navenek však další Coenovic smolař, přežívající svoji nudnou existenci na cizích gaučích nebo po newyorských ulicích jen se svojí kytarou a kočkou, co není jeho a byť se jmenuje Odysseus (nebo tak nějak), tak po šourku ani památky (což majitele nepotěší). Llewyn chtěl zjevně od života víc než jen hrát pro šestákový obecenstvo v zaplivaným baru, možná snil být folkovou hvězdou nebo mít aspoň v občance štempl se svojí adresou, kde se bude povalovat na svým vlastním gauči. Jenže venku se píše rok 1961 a jeho hudba málokoho zajímá. Snad nejsmutnější film bratrů Coenů, o to líbivější je ale kamera mého oblíbence Bruno Delbonnela .. (29.01.2015)

Krásně vypadající příběh odnikud nikam, který vlastně nemá ani zápletku, ani pointu, ani nic jiného, čím se většina ostatních filmů povětšinou vyznačuje. Chápu, že to asi má být spíše taková pocitovka o životě jdoucím pořád v těch stejných sračkách dál a dál, ale mně tam prostě alespoň nějaká základní kostra chybí a bez ní mi to bohužel jako film nedrží. 6/10 (10.03.2014)

Prepáč Oscarko, kinda boring. Počas filmu sa mi zdalo, že im tam hrá niečo mumfordovské a fakt, titulky mi potvrdili, že sa zapojil do tvorby aj Marcus Mumford, manžel Carey Mulligan. No zlaté. Akurát dnes som nepotrebovala vidieť takúto mini-depku o jednom loserovi s gitarou. Už si to vzťahujem na seba. A ideme - Tisíc mil, těch tisíc mil...(Nostalgia - 5.3.2014) (05.03.2014)