Černá díra

Pro mě je to taková těžko pochopitelná fantasmagorie, která nemá (až na dílčí komický prvky) nic moc co říct. Spíš divadelní experiment než moderní činohra. Byl jsem tedy celkem zklamanej a to přestože tam hrají moji oblíbenci. K uzoufání nudný totiž pro mě byly ty pasáže, co se do nekonečna (nebo s drobnou obměnou) opakovaly znovu a znovu až do zblbnutí. A závěrečná taškařice, ve kterou se celý to dívadlo zvrhlo, už to fakt nezachránila. (15.11.2012)

Myslím, že Dejvické divadlo mělo a má spoustu jiných inscenací, které by mělo smysl televizně zaznamenat. Paradoxně právě v tomhle případě si zaslouží absolutorium televizní režisér Ivan Pokorný, z jehož práce je cítit maximálně pečlivá příprava a detailní znalost divadelního kusu. Škoda, že se nemohl takhle předvést na inscenaci, která by toho byla hodna víc. Každopádně má hlavní zásluhu na pozvednutí celkového výsledku mírně nad průměr. -------- V titulcích pořadu uvedeno: režie Ivan Pokorný; divadelní režie Jiří Havelka. (15.07.2020)

Komedie v podstatě o ničem, postavená na časové smyčce a těžící z hvězdného obsazení. Avšak ani pánové Trojan, Novotný či Plesl nezabrání tomu, že se zhruba v polovině začne vkrádat pocit nudy a zklamání. Všechno je zbytečně natažené a vlastně není co hrát. Ano, první půlka je vtipná a zábavná, ale... A je to škoda, že jen slabá první polovina je svižná a vtipná. Herci jsou sice úžasní, ale i kdyby se rozkrájeli, tak nenadělají nic s tím, že se začnete nudit a těšit se na konec. To zamrzí... Takže přivírám oči a dávám tři hvězdičky... (19.05.2013)

Pro mě dnes premiéra, bohužel pouze na televizní obrazovce. Absurdní humor podle mého gusta, vynikající výkony všech herců, nelze vypíchnout někoho konkrétně. Posledních dvacet minut, to je smršť záměn jednotlivých postav. Na divadelních prknech musí příběh vyznít ještě daleko lépe, atmosféra je jedinečná. (19.07.2020)

„Kávu.“ „S mlíkem, bez?“ „Obojí.“ Doyle Doubt předvedli, co v nich skutečně je. Absurdita a bizár si v Černé díře podávají ruce, jeden bez druhého nedají ani krok a když už se schyluje k jejich násilnému odloučení, opět se pevně chytí jeden druhého a za cenu obětování svého vlastního života se nepouští. Dejvický přišlo s něčím, co dobře možná nemá na české scéně obdoby, hýří neutuchajícím humorem, ve skrytu duše to mluví o těžké a vážné věci, a podáno je to díky skvělým, na roli pasujícím hercům na jedničku. To něco je černá díra, kde se vzala, tu se vzala, zavítala do divadla tam kdesi v Praze 6, uhnízdila se ve všech zdech, a navěky tam zůstane. Long Live DD! (16.05.2019)