The Words

Způsob, jakým je film vyprávěn, je zneklidňující a nechává diváka ve stálém napětí,ačkoliv není těžké předvídat věci příští. Spisovatelské téma je pro mě přitažlivé, stejně jako sláva, jenž šťastlivci, chváleného kritikou a obletovaného čtenářskou veřejností dodává jakousi auru neobyčejnosti, která ho de facto předem omlouvá za příležitosti, které z něj udělají zloděje - tím mám na mysli epizodu s Olivií Wilde, která nesklouzla do laciného "bla bla - flirt, bla bla - drink, bla bla - hotelový pokoj a bla bla - úchyl", tady budiž přičteno ke cti Dennisu Quaidovi, že úchylně jen vypadal, aby nás zmátl, ačkoli tato póza, vedle o třicet let mladší Olivie, zřejmě nevyžadovala zvláštního sebezapření :-). A ano, ten film byl hlavně o postavách, na které se moc hezky dívalo a které se moc dobře poslouchalo, a to včetně románové hudby (jak to jen udělali, že ji tak nazývám?). Samozřejmě musím vyzdvihnout experta přes zarudlá víčka - Bradley Coopera, decentní Zoe Saldanu i úctyhodného Jeremy Ironse, kteří pomohli z nijak převratného, morálně laděného námětu vykouzlit takhle příjemnou záležitost. (11.02.2013)

Škoda jen, že chování postav v určitých momentech působí mírně přehnaně. Například když se Bradley Cooper rozhodne své ,jistě nesprávné, rozhodnutí napravovat. Nicméně na romantický film přesto povedené a 4 hvězdičky si ode mě zaslouží. Konec filmu je takový poměrně zvláštní a moc mě nesedí k celkovému vyznění filmu. (02.01.2013)

,,TOUŽIL PO TOM, BÝT DOBRÝM SPISOVATELEM....“ /// Příběh o muži, který napsal knihu a poté jí ztratil, a o vychcaným dítěti, který jí našlo. Příběh o příběhu v příběhu o ztraceným a nalezeným rukopisu, a o rozhodnutí, s nímž je těžký žít….. Moc tomu nerozumím. Jako tomu, jestli má jít vo něco vyjímečnýho. Příběh. Příběh. A další příběh. 3v1. Stejný tempo. Rozparádit by mě mohla Olivia Wilde. Furt to stejný tempo. A příběh. Furt dokola a furt vo tom samým. O muži, který napsal knihu a poté jí ztratil … Soráč, ale tahle pohádka u ,,Fr“ propadla. Alibisticky mi vycházej 3*, ale mrdám na to! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejská se mi po ksichtu J. Ironse z Domu duchů. 2.) Ukradli mně knihu (rukopis vole). 3.) Thx za titule ,,andrejd1“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.01.2013)

Docela kýčovitý film o literatuře, morálních dilematech, plagiátorství, touze po úspěchu & uznání a o důsledcích pošetilých rozhodnutí. Tedy lépe řečeno "rádoby o"... Vyprávění se vrství do několika rovin, které se tváří jako dílčí důmyslné nositelky hlubokých myšlenek, ale ve výsledku film tragicky líže povrch a nakonec zůstává opravdu jen u toho vyprávění tří samostatných příběhů, spojených celkem nezajímavými styčníky... Literatura nejsou pouhé "vyprávěnky" (byť tragických) příběhů, literatura není historka natažená na dvěstěpadesát stran... Z úryvků autorského čtení Claye Hammonda, vyprávění Starého muže i letmých náhledů do "geniálního románu", který Rory Jansen ukradne, snad každý knihomol vycítí, že "literatura" v tomto filmu má blíž k rodokapsu (banální styl, klišé) než např. k odkazovanému Hemingwayi. Ono by to tak nevadilo, kdyby se toto sahání po "vysoké kultuře" neopíralo o ten nejprůměrnější styl hollywoodského filmkunstu se všemi těmi známými nešvary (pomalou jízdou kamery při každém druhém záběru počínaje a patetickou hudbou konče; o banálních dialozích nemluvě). Čert vem krásnou výpravu, perfektní vypucované interiéry (a zuby) a dokonalou kameru - to je snad u takového filmu samozřejmost... Pro mě je podstatné, že film položí otázku (morální dilema), ale dál se vykašle na jakékoli rozvíjení daného tématu. Pouze naznačí, že jsou tu možná jakési souvislosti s autorem na nejvyšším stupni vyprávění, tj. s Clayem Hammondem (nazvěme to "syndrom točící se káči z Počátku"). Žádná skutečná myšlenka, pouze příběhový výlet do ztracena...Velmi se mi líbil Jeremy Irons a i jeho postava byla asi to nejzajímavější z celého filmu. Vše ostatní ale bohužel líbivý průměr. (11.10.2012)

Hezký film, plný inspirujících myšlenek. Tematizuje vztah reality a fikce a mimo jiné ukazuje, jak se někdy náš život může dílem náhody navždy změnit. Současně je to film, jehož umělecká výpověď podle mě balancuje kdesi hlubokými životními moudry, které mohou citlivého diváka rozlítostnit, a banálními poznatky, nad jejichž povrchností lze bezstarostně mávnout rukou. Osobně bych se opatrně přiklonil spíše k prvnímu náhledu, protože se mi nakonec tahle pohodová podívaná opravdu líbila. A to především zásluhou zajímavých postav, sympatického obsazení (z Olivie Wilde jsem šel do mdlob), a hezké kamery i hudby. Plný počet ale nedám, protože se nemohu ubránit určitému vágnímu pocitu, jako by tento film chtěl mermomocí sdělit cosi závažného, ale prostě se mu to nepodařilo. A mimochodem připomněl mi částečně jiný film Tajemné okno, a jistě by se snímků s podobným námětem dalo najít i víc. Ale co už, za sebe můžu tento film s klidným svědomím všem pouze doporučit. (18.09.2012)