Tri metre nad nebom

Tolik musím říct, že o události všeho druhu tady nebyla nouze - na to, že se jedná o romantický film - ehm, tedy pokud vaše představa romantiky zahrnuje výživnou porci adrenalinu na každé schůzce s pouličním raplem, jenž má natolik "ukrutnou" životní zkušenost, že zapříčinila jeho přeměnu z učiněného mazánka na nevyzpytatelnou mlátičku... Došlo i na takový - "Babi nebude stát v koutě, sem řek", prostě nebudu nic zastírat, přece jen jsem si trochu uslintla ;-), navíc bylo pořád na co se dívat (nejen kouzelná María Valverde), nechyběl slušný smysl pro detail, dynamika a dokonce jakási svěžest, se nebojím podotknout... Mimo to jsem si stačila vytvořit hrubý náčrt na pokračování, už bez romantiky, zato s asistencí policie a sociálky, a tím již tradičně přispěji svojí pesimistickou troškou do mlýna - takový pako se nikdy nezmění, jasný holky? (20.07.2016)

Všechno, co jsem psal u Tengo ganas de ti, platí o 100 % víc i tady. Přestože jsem Tři metry vidět tehdy nechtěl. Je to perfektní film, "akční" pecka plná romantiky a bolavých témat - ale cílová skupina jsou skutečně čtenářky Bravíčka (a to hlavně ty, co si ho půjčují potají od kamarádky, protože by jim maminka ještě nedovolila jej číst). Psí kousky na motorkách co by mohl závidět leckterý cirkusový artista, scénář který bych mohl napsat sám (vytušíte všechno dopředu) a JEJÍ první poprvé, ozvláštněné jedině tím, že tu Mariu prostě budete každýmu závidět. I když je tu už starší, než by být měla (hraje 17/18). A má tu pěknou "ségru". Formálně dokonalé, ale bacha na cílovku! (11.05.2017)

Pěkní kluci v méně pěkném příběhu. 1) Psychologicky nepříliš věrohodný deklamativní snímek působí ve své snaze o naturalismus poněkud falešně. 2) Nespornou přednost vidím ve velké porci přitažlivých machos, ať už jde o 24letého hodně obsazovaného Maria Casase se vzorně vypracovaným tělem (hlavní role Háčka), 21letého Alvara Cervantese (nejlepší přítel Pollo), 26letého Lucha Fernándeze (vydělávající zodpovědný starší bratr El Chino) nebo třeba 30letého Pabla Rivera (poslední nápadník Gustavo). (13.09.2012)

Viděno v původním španělském znění s anglickými titulky. Španělský snímek z r. 2010 je založen na stejnojmenné románové prvotině z r. 1992 od italského spisovatele, scénáristy a režiséra jménem Federico Moccia. Výtečně obsazený film, žánrově zařaditelný jako romantické drama, sleduje na prostoru téměř dvouhodinové stopáže milostný vztah ústřední nesourodé dvojice postav. V roli 17 leté Babi z lepších společenských kruhů herecky exceluje María Valverde, která se zde vrací k podobným postavám, jaké ztvárnila ve svých starších rolích ve filmech "Bolševikova slabina" z r. 2003 a "Zlodějíčkové" z r. 2007. Babi se zamiluje do problematického rebela a motorkáře s přezdívkou H. (Mario Casas), který vinou své prchlivé povahy setrvale balancuje na hraně kriminálu. Po jeho boku Babi prožívá nejen první lásku, ale i opojení z prvních emancipačních krůčků nastupující dospělosti a odporu vůči postavě přísné matky. Dějově spíše prostší snímek vyniká především ve svých romantických momentech, ve kterých naplno těží z odzbrojující chemie mezi H. a Babi. Film má svou stránku na Facebooku, mj. plnou nejrůznějších fotek, ze kterých si lze rychle udělat dobrou představu o tom, jaké šílenství Mario Casas coby H. vyvolal u domácího ženského publika, na které podle mě ostatně tento snímek primárně cílí. Důraz na estetické potěšení ze sledovaného obrazu kamery je navíc pro tento film příznačný - k tomu si přidejte nádherné mořské lokace a samozřejmou občasnou přítomnost zpomalených záběrů podbarvených emotivní hudbou, a máte snímek, který vás přenese na dvě hodiny do krásnější filmové reality. Jste-li romanticky založená žena, která si v podobných filmech libuje, pak je to snímek přesně pro vás. (16.12.2011)

První půlka byla povedená, minimálně v rámci žánru. Prvních deset/ patnáct minut se mi hodně líbilo. Rozdílná prostředí a životní styly/hodnoty jsou vyobrazeny celkem autenticky. Ze začátku se zdá, že budou postavy asi i rozvedeny po psychické stránce, což mě hodně mile překvapilo, ale záhy to ztratilo význam, protože tak v jedné třetině snímku se už psychologie neřeší vůbec. Jak už jsem napsala, první půlka se mi líbila, byla jsem zvědavá co se stane, že je na první pohled jednoduchý příběh rozveden do dvouhodinové stopáže...., ale ta druhá půlka se vážně nepovedla. Co to sakra mělo být ? Na hodinu roztahaný opakující se motiv- tedy s menšími úpravami. Bez hlubšího smyslu a něčeho zajímavého. Po chvíli se pak vše stává naprosto předvídatelným včetně závěru. A nezachránila to ani (na tu bídu v druhé polovině povedená) poslední scéna (nebo spíš několik posledních scén). Velká škoda té druhé poloviny, mohl to být celkem vydařený snímek. Slabší 2 hvězdy. ----"Jednou se to stane ... Jen tak stojíš ... a uvědomíš si, že nechceš být jako nikdo kolem tebe. Nechceš být jako ten debil, kterého si zmlátil, ani jako tvůj otec ... ani jako bratr ... A od té doby nebude nic stejné. Nikdy. Není cesty zpět. Víš to.Tehdy se pokoušíš zjistit, kde to všechno začalo."---- (15.12.2013)