A kam pôjdeme teraz?

Je vidět, že Nadine Labaki je svět žen velmi blízký jak jsem měla možnost zaregistrovat už v jejím prvním celovečerním filmu Sukkar banat. Vždyť ženština je ve své podstatě jednoduchý jazyk, jen je škoda, že většina mužů se ho odmítá naučit a tak v jedné vsi v Libanonu nastane situace, která donutí ženy použít jiné prostředky pro dosažení svého záměru. I když pozadím tohoto filmu jsou tragické události, tak Nadine velmi citlivě, dojemně a hlavně vtipně s jistým nadhledem rozehrává příběh o velkém odhodlání žen předejít jakýmkoliv konfliktům a násilí. Je to krásný film s jasnou nosnou myšlenkou o nesmyslnosti náboženské nesnášenlivosti a já si myslím, že je to jeden z filmů, který stojí určitě za zhlédnutí. (15.11.2014)

Musím sa prikloniť k názoru, že obyvatelia dediny v tomto sympatickom libanonskom filme sa púšťajú do konfliktov medzi sebou trochu neopodstatnene. Chvíľu sú najlepší priatelia a vzápätí stačí škaredý pohľad, alebo správa v televízii o konfliktoch medzi moslimami a kresťanmi a oheň je na streche. Tým myslím mužské osadenstvo. To ženské má samozrejme viac rozumu a menej chuti bojovať, ich snaha byť krkom hýbajúcim hlavami v krajine plnej konfliktov však nie je jednoduchá. Inak povedané filmu trochu chýba výraznejší konflikt, ktorý je nahradený symbiózou postavičiek ako v českých klasických komédiách a niekedy prepuká v takmer až muzikál bollywoodskeho razenia. 70%. (25.06.2015)

Konflikt medzi kresťanmi a moslimami nemusí byť krvavý a dá sa zobraziť aj vo forme komédie. Netušil som ako, ale dá sa to, zásluhou zvláštnej filmovej úlohy žien. A to musia obidve strany zniesť rôzne náboženské provokácie, ktoré tu radšej ani nepíšem, aby som nevyvolával konflikty. S dokonalou izoláciou od okolitého sveta a médií sa to dá, len mi to občás pripadalo už príliš pritiahnuté za vlasy. –––– Sú to len chýry. Vo svete je pokoj. Nič zlé sa nedeje. Vôbec nič. (22.10.2014)

PŘÍBĚH POSTÍCÍCH SE LIDÍ A PŘÍBĚH MODLÍCÍCH SE LIDÍ. PŘÍBĚH O ROZDĚLENÉ VESNICI, OBKLOPENÉ MINAMI. PŘÍBĚH LIDÍ S RUKAMA OD KRVE, VE JMÉNU KŘÍŽE, NEBO PŮLMĚSÍCE. PŘÍBĚH O OSAMNĚLÉM MÍSTĚ, KTERÉ SI ZVOLILO MÍR ….. /// Kněz a šejk jako důkaz kosmopolitní vesnice. Jenže – v tomhle Bohem zapomenutým koutě světa, prostě i nešťastná náhoda může rozpoutat válečnej konflikt…. Sympaticky natočenej pohled na kulturu, kterou známe z těch drsnějších příběhů (الله أكبر - Alláh Akbar- poznámka překladatele) a vlastně taková tragikomedie, u který já nevím, jestli se smát, nebo (spíš) brečet. Asi by se fakt musel stát zázrak, aby se tihle ,,darebáci bez morálky“ uklidnili. Takže: můžou spolu žít muslimové a křesťané? Asi ano, jen je třeba ráznejch manželek! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jestli by naši vesnici dokázal stmelit zájezd ukrajinských tanečnic. 2.) Za kravínem si stavěj sousedi mešitu. 3.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (21.12.2012)

Snímek vykresluje poetický, místy ale děsivě skutečný portrét zapadlé vesničky ležící v zemi, kde se již řadu let občané vraždí pouze kvůli odlišnému vyznání. Autorka tragikomicky konfrontuje módní náboženskou segregaci s lidským rozměrem věci skrze optiku ubohých žen, které musí po skončení bojů své druhy pochovávat. Na pacifistickou strunu zahraje v okamžiku, kdy rozličným ženštinám dojde trpělivost, spolčí se s místními duchovními a typickými ženskými zbraněmi násilnosti ukončí. S trochou nadsázky Slunce, seno a granátomet. 9/10 [KVIFF 2015] (04.07.2015)