Súkromné neresti

Po překonání trochu obskurního úvodu s "prdeláčem" začíná zábavný filmek o životě jednoho "trochu jiného" rádiového DJ. Pochybuju, že Jan Šťastný (doufám, že to byl on, už je to přece jen nějaký ten pátek, co jsem to viděl) ještě v nějakém filmu použil takové množství vulgarismů, ale i tak je to i celkem koukatelné. (14.03.2005)

Krásně oplzlý, pobuřující a děti děsící film. Kéž by takových bylo více. Howard Stern by se asi u nás neuživil, takové koule pustit ho do rádia by tady u nás žádny direktor rozhlasové stanice neměl. Ale i tady se ukazuje, že kdyby kolem sebe neměl své kolegy, které mu jdou na ruku, nedokázal by nic. A to je pro mě to nejdůležitější sdělení. (28.05.2012)

Tak jméno Howard Stern jsem možná zaslechl, ale absolutně jsem neměl tucha, kdo to je a jak je populární. Tudíž jsem se podíval. Vynikající komedie! Těžko uvěřit, že je todle podle skutečnosti. Některé situace jsou docela nepravděpodobné. Ale kdo ví, třeba se to stalo. Každopádně film je nabitý hláškami, nápady, slovními přestřelkami a průpovídkami. Sice mi to nepřišlo až tak moc úžasné, aby byl obdivovám milióny posluchačů, ale na druhou stranu, začínal v 80. letech, kdy byla úplně jiná společenská situace, takže je to možné. Každopádně film šlapal na výbornou a dobře jsem se bavil. není to čistých 80%, ale má to blízko. Howgh! (20.01.2010)

Smršť hlášok a výborných vtipov, zabalených do životného príbehu moderátora, smejúceho sa konvenciám a spoločenským šablónam, ktorý sa bez výraznejšieho talentu alebo dobrého hlasu dokázal dostať na vrchol a možno ešte ďalej. Nuž, niekedy stačí chcieť, mať dôvtip a byť originálny a vyjde z toho obrovský úspech. A stačí na to nanose-... KUNDA!!! (26.07.2009)

Vzpomínám, jak se mi tenhle film dostal zhruba před deseti rokama poprvé do rukou a jak jsem z něj byla unešená. Jenže tehdá jsem ho měla za 30 kaček půjčený a vhska byla kódovaná, tudíž jsem si mohla o opětovném pouštění nechat jen zdát a kamarádům vyprávět, aneb než započal komiksový boom, byli našimi hrdiny obyčejní lidé, kteří se pro svůj sen nebáli jít proti proudu a nadutým (čti konzervativním) bossům. Lidé jako Larry Flint, Andy Kaufman, nebo právě Howard Stern. A tací stojí za pozornost i dnes, tudíž jsem se za Howardovými memoáry po letech poohlédla a musím konstatovat, že ačkoli už jsem nebyla tak unešená jako kdysi, pořád je to parádní jízda plná břitkého humoru, který potěší. (15.12.2011)