Životná šanca

Příjemná, oddychová, romantická komedie o smůlu přinášejícím muži má jednu vadu. Trpí nevyrovnaností kvality vtipů a děje. Je tu jistě několik scén, kterým jsem se s chutí zasmál, ale jsou tu i takové, řekl bych "babovřeskové" fóry, které úroveň filmu srážejí. Není to však příliš urážlivé a tak jsem celkem spokojen a hodnotím lehce nadprůměrně. 3 a půl *. (30.09.2013)

I nehezcí muži nosící smůlu mají šanci získat srdce krásné ženy - to je velmi optimistická devíza tohoto snímku. Navíc je to poměrně vtipná záležitost a obsahuje i několik nezapomenutelných scén - například Joannino chytání papírů nad vodou je dokonalé. Zkrátka, kdyby mne všechny romantické komedie pobavily alespoň tak jako tahle, tak by na světě bylo fajn. (26.08.2014)

Příjemná pohodovka vhodná pro oddech. Sympatičtí herci rozehrávají celkem originální zápletku. Hlavní hrdina je smolař, všem svým ženám v životě přináší jen smůlu, ovšem je to ve skutečnosti opravdu smůla? Ve filmu je řada dobrých písniček, některé scény jsou úsměvné, jiné hraničí možná s trapností, avšak celkově je Životní šance dobře vyváženou podívanou. (21.04.2014)

Abych pravdu řekl, ze začátku jsem i první 15 minut litoval, že jsem přítelkyni přemluvil, ať namísto žehlení a vysávání, radši se mnou koukne na tuhle romantickou blbinku. Mohl jsem mít alespoň nezmuchlanou košili a nebyl bych druhý den v práci za idiota a nemusel se stydět za nehet, který z našeho koberce odnesla druhý den, drahocenná návštěva zapíchnutý v patě. Holt pech. Ale zase bych se kvůli tomu se svou jedinou nepohádal a znovu zásadně neusmířil a můj syn by se třeba nikdy nemusel narodit....třeba. Řada nešťastných náhod nás vlastně stvořila a i tenhle dílek, za tu nevšední náhodu může být vděčný. Místy až pateticky stylizované. A americké písničky Francouzkému snímky vážně nesluší. Jinak příjemná komedie, která pobaví. Lítající kokrfrancouz mě donutil k výbuchu smíchu. To už dlouho moje tělo potřebovalo... (14.10.2013)

Asi nejslabší film Virginie Efiry, ten scénář je prostě hrozný. Její herecký protějšek, François-Xavier Demaison, mi byl navíc extrémně nesympatický - nechápal jsem, co na něm vidí (tutéž nedůvěru k sobě ostatně vyjadřuje na začátku filmu i on sám, respektive jeho postava - v tomto ohledu nedává smysl, s jakou snadností se Julienovi podaří dostat Johannu do postele na prvním rande. Většina komiky v tom filmu je vyloženě stupidní - věhlasný návrhář vydávající kopii Citroënu DS za vlastní výtvor, čapí trus spadlý z nebe na čelo, návrh auta ve tvaru vibrátoru, chirurg ohmatávající ňadra pacientce v celkové anestezii před operací zánětu apendixu a komentující jejich "přírodnost" před přítomnou zdravotní sestrou, zmatená žena držící v ruce zapnutý (!) vibrátor před skupinou mužů... co scéna, to defilé scenáristické nevtipnosti a trapnosti, vše korunováno příšernými hereckými výkony (a strašlivým českým dabingem, v němž jsem to viděl, dlužno dodat), výskytem celé řady klišé (párový terapeut, který si začne se svou klientkou, vdavekchtivá kamarádka, afektovaný gay...), a dokonale předvídatelným závěrem, kdy se všechno zázračně vyřeší takřka lusknutím prstů. Myslím, že mám obecně alergii na tenhle typ romantických komedií, které jsou totálně odtržené od reality, a navíc v jádru jaksi sexisticky prohnilé. Vydržet těch 87 minut se v tomto případě rovnalo téměř utrpení. (28.03.2020)