Zimný príbeh

She was like a bright light. Velká hra světel znamenitě podkresluje netradiční lovestory, kde jde o vyšší princip; lovestory, jež je součástí něčeho mnohem většího; a v konečném důsledku tedy i lovestory, na kterou by se vlastně dalo pohlížet jako na vedlejší dějovou linku. --- Scénář (stejně jako debutantova režie) rozhodně není bez chyb, to tvrdit nebudu, nicméně svůj smysl dává, a to poměrně velký. Jeho "rakovina" spočívá v tom, že všechno nedává smysl okamžitě, a že se ve Winter's Tale vyskytuje hned několik scén s dvojím smyslem, po kterém musíte mít chuť pátrat. Bohužel ve chvílích, kdy tyhle detaily se zpožděním docvakávají, jsou už naši znudění intoši na novinářských projekcích dávno v limbu z toho, jak moc vehementně předtím museli kroutit hlavou. --- To já byl v limbu docela jinačího charakteru; v limbu ryze příjemném, pohádkovém, celý omámen jiskřivostí vztahu Jessiky a Colina. Právě jejich chemie, řekl by jeden, se snad musí dotknout i toho největšího cynika pod hvězdami. No nic. Aspoň v jednom má ta Hild pravdu - tohle se vážně nedá popsat, to se musí vidět. --- Hvězdičku ubírám za zbytečně vytučněnou (rozuměj přetaženou) "osu zla" s ještě zbytečnějším Luciferem na čele. Takové věci patří jen do opravdových pohádek; ne už do filmů s pohádkovou atmosférou, ale i mnoha nosnými myšlenkami. (14.02.2014)

Ambiciózní scénář možná tvůrci měli (chtěli mít), ale nedokázali ho zužitkovat natolik, aby divák odcházel z projekce spokojený. Vychází z předlohy milostné romance s fantazijními prvky, která byla dle mnohých zasvěcených nezfilmovatelná. Uznávaný scénárista Akiva Goldsman si postavil hlavu a přeci jen to zkusil. A na jeho režijní debut příliš v dobrém vzpomínat nebudeme. Vlastně skoro vůbec. Zamrzí účast několika hereckých es, která nemají co hrát (Colin Farrell, Russell Crowe, Jennifer Connely, William Hurt, Will Smith – ten je asi nejdivnější), nasere létající bělouš i toporné promluvy postav. Emoce nula, tolerance u diváků nastavená na maximum. (24.05.2014)

Láska hory přenáší a trvá věčně, což se snaží zhatit samo Peklo, protože láska, jak známo, je Boží vynález. To je tak všechno, co jsem z toho pochopil. Jinak mi to vlastně nedávalo smysl. Obrazově je to pěkné, herecky dokonce výborné, ale marná sláva nemělo to ani hlavu a k ní příslušnou patu. Goldsman by měl zůstat u těch scénářů. 30% (04.09.2014)

Nádherný příběh plný romantiky a zázraků. První polovina filmu je zaměřena především na tu lásku a musím říci, že to bylo asi to nejromantičtější co jsem kdy viděl, byl jsem naprosto uchvácen tou láskou Petera a Beverly. Hlavně Beverly byla fakt úžasná. Druhá polovina filmu už se odehrávala v současnosti o 100 let později a bál jsem se toho, jak ten film přežije tento časový skok, ale mé obavy se velice rychle rozplynuly. Bylo to pořád výborné, tady se film stočil už k tomu zázraku. V příběhu se ale ještě vyskytoval démon v podání jako vždy výborného Russella Crowea, který se snažil lásku i zázrak Petera Lakea (Colina Farrella) překazit. Filmem také provázela vynikající hudba mistra Hanse Zimmera. Jediným mínusem filmu je to, že mi tam chybělo ještě podrobnější vysvětlení příběhu. Ale přesto musím dát plný počet hvězd, jelikož tento film mě naprosto uchvátil. (05.09.2015)

Jeden z těch filmů, který může být hodnocen jednou nebo pěti hvězdičkami, neboť o zážitku rozhoduje přístup. Pokud k němu budu přistupovat jako k matematice bude pro mě utrpením. Příběh je nelogický jako celek i každý okamžik zvlášť. Od plaváčkovského prologu, přes svérázné pojetí tubery, kde realitě neodpovídá jediný prvek, nesmyslná a nikým nedodržovaná pravidla boje andělů a démonů, nesmyslného Willa Smitha, hlouposti v logice, časové posloupnosti, i jednotlivých situacích a dialozích, které scénář deformuje a kroutí tak, jak mu vyhovuje bez ohledu logiku. Nebo si toho nemusím všímat a mohu k filmu přistoupit jako k poezii. Jako k nádherně emotivní básni, která odvrhla okovy logiky a zemské přitažlivosti, aby mohla na křídlech fantazie přinést příběh o zázracích, o hvězdách, o věčném boji dobra se zlem, andělech a démonech, o tom, že lze někoho milovat tak bezmezně, že nemůže zemřít. Volil jsem druhý přístup a film se mi bohatě odměnil. Nabídl mi několik čarokrásných slok, magickou atmosféru, vrchovatě emocí a nádherných scén, které vhání slzy do očí. Ať už je to aktivování spícího agenta v knihovně nebo polibek pro zakletou princeznu. A k tomu jako bonus okouzlující Jessicu Brown Findlay, která má daleko do klasických hollywoodských fiflen a vyzařuje tolik energie, že jsem se nedivil tomu, že se musí občas jít zchladit. Film, kde si zkrátka můžete vybrat. Roztrhat ho na kusy argumenty, nebo se vznést na křídlech emocí? Matematika nebo poezie? (15.02.2014)