Studená ryba

V porovnání s režisérovým úsměvně šíleným Ai no mukidaši je tenhle krvavě šílený kousek výrazné přitvrzení. Film začíná celkem nevinně, jako další japonská mírně šílená černá groteska, postupně přechází v hodně šílenou a černou japonskou "coenovštinu", aby skončil jako non plus ultra šílený japonský exploaťák (ubodání propiskou jsem ještě v žádném filmu neviděl). Závěrečné scény transformace romantického akvaristického astronoma v machistického zuřivce jsou k popukání. A navíc ve filmu hrají dvě opravdu nádherné japonské paničky, sám nevím, která se mi líbila víc, jestli submisivní a duchem nepřítomná Taeko, nebo šílená, sadistická, nymfomaniakální a duchem nepřítomná Aiko... Těžko něco podrobnějšího napsat bez spoilerování, mrkněte se sami, je to nářez; a pro ctitele pokleslých japonských žánrů bezmála dvouapůlhodinová stupňující se rozkoš. (16.04.2014)

Čekal jsem trochu něco jiného, ale zvrácený thriller docela zajímavý. Možná příliš natahovaný, ale hlavní postava (majitel obchodu) byl fantastický a na závěr se ukázal i ten druhý, což bylo povedené. Jenže ta nudná vata okolo občas leze krkem. Přesto jako příjemná jednohubka dostačující .. 6/10 = 62% (03.01.2015)

„Studená ryba“ není filmem, který by mě od Sona tak dostal jako třeba „Suicide Club“. Tam mi přišlo, že je ta výpověď o společnosti silnější a smysluplnější. Přesto i ve filmu „Studená ryba“ najdete něco víc, co vás dostane, co vás donutí přemýšlet, jací vlastně lidé jsou a kam až jsou schopni zajít jen pro to, aby uspokojili nějaké svoje choutky. Nemluvě o tom, že svým chováním působí i na jiné. (27.05.2017)

To bol tak zvláštny, surový, emotívny, zvrátený, divný, originálny a šialený film, až bol dobrý. Rákosníci vedia natočiť film, ktorý je nepredvídateľný a pritom jednoduchý. Buduje atmosféru od začiatku do konca a bol som z toho filmu taký zmätený, že ma donútil rozmýšľať nad ním... to sa často nestáva. Z hodnotenia tohto filmu mám mindrák, ale nech to bolo akékoľvek, tak zlé to rozhodne nebolo. (21.11.2013)

Reflexia súčasnej japonskej spoločnosti, vraví distribútor. Japonsko teda zo zoznamu dovolenkových destinácií škrtám, nie som typ, ktorý po troch šlupkách soškou Panny Márie do hlavy dostane chuť na sex. Z pochopiteľných dôvodov treba rátať s tým, že slušná polhodinka je venovaná poníženým úklonom, pričom sa buď ďakuje alebo ospravedlňuje. Pre nikoho nebude novinkou, že japonské "milujem ťa" znie ako rozkaz od seržanta Hartmana, hádky teda majú decibely porovnateľné so stredne veľkým letiskom. Hlavný zlosyn šteká o tri stupne hlasnejšie ako všetci ostatní a v mene ohľaduplnosti voči susedom (ktorá je striktne jednostranná) som sa učila rýchlostnému uberaniu zvuku v extrémne vypätých situáciách. Škoda, že osobitý "bitúnok" v kresťanskom štýle slúžil čiste ako miesto na likvidáciu zvyškov a pritom by sa tam dalo robiť vecí, júj. Level úchylnosti v poriadku, príbeh o ničom, mäso a krv v slušnom zastúpení, zaujímavé linky nerozpracované a nie všetky rozpracované zaujímavé. (23.06.2019)