Poslední doutník

Hra sama rozhodně není žádné veledílo, i její konec je dost předvídatelný, ale skvěle postihuje některé životní situace a způsob našeho myšlení. Inscenace hýří spoustou nápadů a hluchých míst v ní není mnoho. Nejen Töpfer, ale i jeho tři spoluhráči jsou vynikající; jejich balanc na hranici komedie a tragédie je obdivuhodný. Jedna z inscenací, jejíž převod na obrazovku, který v sobě vždycky skrývá určitá rizika, vyšel na 100%. (19.09.2010)

Díky druhému programu České televize se mi opět po dlouhé době podařilo nahlédnout do luhů a hájů českého divadla a opět jsem nebyl zklamán. Skvělé výkony Tomáše Töpfera a Elišky Balzarové, pěkně zapadly do příběhu o stáří,které nemusí nutně znamenat konec života, čili až na pár hluchých míst jsem byl spokojen a doufám, že si v blízké době opět vychutnám něco z české scény. (18.09.2010)

Navzdory předvídatelné zápletce se z této komedie, která má i nádech dramatu velmi těším. A to především díky skvělému herectví, kterým osazenstvo disponuje. Pro tuto inscenaci je štěstí, že je již stažena, neboť k ní kouření doutníku patří a nový protikuřácký zákon (zcela nepochopitelně) autorská tvorba nikterak nezajímá. Kouření na jevišti v rámci představení nám tedy končí... ;-) (31.05.2017)

Nejsem vděčným divákem činoherního divadla, ale jsem vděčným divákem záznamů uplnynulého. Nikdy jsem nebyla v hledišti Fidlovačky, ač věřím, že samotné spojení Balzerové a Töpfera za to stojí. S Posledním doutníkem jsem se setkala náhodně a připomnělo mi to nedávného Mastrosimoneho ve Stavovském. A samozřejmě Cimrmana, protože v momentě, kdy jsem se naladila na to malé finské domácí peklo, přišel pozitivní středoevropský konec, který nazývám fází zklamání. (29.09.2010)

Po delší době jsem byl v "divadle" a vyplatilo se. Tragikomedie s výborným Topferem a Balcerovou ukazuje náročnost manželského soužití po 35 letech, kdy oba manželé jsou odkázání sami na sebe a vystaveni povaze toho druhého (kterou si nanivně mysleli že na začátku změní a přizpůsobí sobě). Je vidět že jak šel čas tak obě postavy se sobě vzdalovali a byli si cizejší a háklivější navzájem. No hra, která si na nic nehraje. (23.09.2010)