Poslední doutník

Nejsem vděčným divákem činoherního divadla, ale jsem vděčným divákem záznamů uplnynulého. Nikdy jsem nebyla v hledišti Fidlovačky, ač věřím, že samotné spojení Balzerové a Töpfera za to stojí. S Posledním doutníkem jsem se setkala náhodně a připomnělo mi to nedávného Mastrosimoneho ve Stavovském. A samozřejmě Cimrmana, protože v momentě, kdy jsem se naladila na to malé finské domácí peklo, přišel pozitivní středoevropský konec, který nazývám fází zklamání. (29.09.2010)

Tomáš Töpfer je prý úspěšný podnikatel, ale podle mě nikdy nebyl dobrej herec a na tomhle dívadle je to hrozně vidět. Je to navíc takový rozvleklý a přihlouplý příběh o páprdovi, co se bojí si doma zapálit doutník a hádá se se ženou. Kdysi jsem míval těžké spaní z toho, že nemám moc možnost sledovat pražskou činohru (dívadlo já totiž rád), ale čím více jsem těch kusů viděl - naživo nebo ze záznamu - tím víc vidím, že není moc čeho litovat. U těchto her, které napsal skandinávský autor, se navíc postavy nevyhnou tomu, aby se oslovovaly "Helge" a "Olafe" apod. a to mě hrozně tahá za uši. (31.10.2011)

To si tak dlíte ve své ulitě poté, co jste odešli do důchodu, litujete se kvůli chatrnému zdraví a nadáváte na věčně nespokojenou manželku, která vás otravuje svou důsledností a starostlivostí zbavenou intimností, a pak stačí jeden rozhovor se starým přítelem, aby se vám zhroutil dosavadní - určitě ne spokojený ale stabilní - svět kolem vás a vy musíte hledat, jak z toho ven. Najednou už nic není jako předtím a musíte přehodnocovat vztahy a možná najdete i novou chuť do života a nového partnera. Nijak zásadní, ale solidní hra o rodinném životě a lidských hodnotách. Celkový dojem: 65 %. (08.06.2011)

Hra sama rozhodně není žádné veledílo, i její konec je dost předvídatelný, ale skvěle postihuje některé životní situace a způsob našeho myšlení. Inscenace hýří spoustou nápadů a hluchých míst v ní není mnoho. Nejen Töpfer, ale i jeho tři spoluhráči jsou vynikající; jejich balanc na hranici komedie a tragédie je obdivuhodný. Jedna z inscenací, jejíž převod na obrazovku, který v sobě vždycky skrývá určitá rizika, vyšel na 100%. (19.09.2010)

Dívadlo je naprosto skvělá věc. A toto představení je toho důkazem. Je úžasné když zase můžete vidět něco přirozeného, co není vybráno z padesáti různých záběrů jak je tomu u filmu. Herci to musí zvládnout napoprvé a brilantně. A toto představení JE zvládnuto brilantně, hlavně role Ragnara (Tomáš Töpfer), úplně jsem mu celou jeho roli uvěřil a na konci mi ho bylo až líto. Je škoda, že se do televizí nedostává divadelních inscenací mnoho (nebo, že je divadlo tak drahé, aby se tam dalo chodit jednou týdně). Ode mne je to jasný verdikt. 100% (18.09.2010)