Abraham Lincoln: Lovec upírov

Tak kolem Lincolna jsem chodila poměrně dlouho, jelikož nemusím ani upíry, ani filmy odehrávající se v době bez technologií, nehledě na špatné recenze a nezajímavé plakáty. Nulové očekávání se tentokrát vyplatilo, kydlič upírů je totiž poměrně zábavnej popcorn a já byla sama překvapená jak moc mě to baví sledovat. Bavila jsem se o něco víc než u Lovců čarodějnic. 3D taky nebylo k zahození, nevytrhlo, ale úrovní na tom bylo dost podobně jako film samotný, působilo zábavně a sem tam i mile potěšilo. Do stříbrného hodnocení nechybělo mnoho, první hodinu jsem o něm dost uvažovala, bohužel přebujele akční závěry nemusím. Film 70%, 3D 60% (08.11.2014)

[imdb: 6.2/10] | me: Šialenstvo plné dier... Ak by len to, ale voľba hlavných predstaviteľov je tiež veľmi nešťastná a tak sa počas celého filmu pozeráme na nesympatciké tváre medzi ktorými neexistuje žiadna chémia. Zákony a pravidlá na ktorých je tento príbeh postavený sa s ubiehajúcim dejom rozpadávajú ako tvár upíra po rane sekerkou zatiaľ čo nelogickosť nadobúda enormné rozmery. Celé čo tento film drží na hranici únosnosti sú efektné (slow motion) scény boja v ktorých sekera hrá prvé husle, čo však ani zďaleka nevykompenzuje už spomínané abnormality. A pritom to vôbec nemuselo dopadnúť takto. Stačila by len šikovnejšia voľbu postáv a hneď by to malo iný charakter. [2 *] If vengeance is all you seek, you will never be able to save mankind. Fight this war with me, not for one man but for the whole world... Mr President. (15.10.2012)

Možná to nebude takovej průser, jak to tady všichni vcelku trefně popisují. Film je vcelku svižná záležitost, alespoň mě docela bavil a rozhodně nenudil. Je tam pár vymazlenejch scének, který se vyplatí vidět jak po vizuální, tak akční stránce. To, že je Benjamin Walker pan (ne)herec, jak se zde dočítám, mi je úplně jedno, protože se jedná o akční film a tohle nemá cenu ani trochu řešit. To, že je film naprostá kravina, se můžete vy, kteří to tvrdíte, dozvědět už z názvu, takže se na to dál už nemá cenu přece dívat. Jedna věc je ale fakt, a to je to, že je to ulítlý a ten kdo to vymyslel byl možná trochu blázen. Ale nejde náhodou o fantasy (!) film? (19.10.2012)

Fajn, v roce 2004 Timur a jeho parta zjistili, že se i v Rusku dá udělat moderní a konkurenceschopný blockbuster, v roce 2008, že pokud se jejich trochu zastaralá "hyper-efekt-slow-motion-bullet-time" metoda aplikuje na dostatečně ujetý a rozverný materiál, je pořád celkem wanted a v roce 2012 se tímhle nepříjemným experimentem vyjevilo, že z módy vyšlé postupy možná udrží akční béčko, ale jen těžko akční béčko nabalené olovem patriotismu, vážných (a mizerně natočených) scén i charakterů, které se vás celou dobu snaží přesvědčit, že 16. americký prezident porcující upíry postříbřenou sekerou je něco celkem realistického. Kdyby se film zřekl nablblého patosu a snahy vážně začlenit zcela dementní motiv zubatých otrokářů do dějinného rámce, mohla to vlastně být docela obstojná prča. Jenže ono se to tváří vážně a místo, aby to přímočaře bavilo, to prudí (jistě ušlechtilými) citáty. Jak mám ale sakra brát vážně výroky typa, který se chvilku tváří jako ztělesněná státnost a vzápětí mává sekerou ve slow-motion? Zaplať pánbůh, tak moc jsem ještě nezblbl. Timur se hrdě přiřadil vedle Rolanda, otázka je, kolik let mu bude trvat, že si ze sebe začne dělat prču jako maestro Emmerich... P.S. Uznávám, Bekmambetov je pořád hodně spořivej tejpek. Za 70 melounů pořídit takovou divočinu, to je hodně fiskálně zodpovědný. Možná by si ho měl vzít "Kalousek: Lovec schodků" jako poradce. (11.07.2012)

V případě filmu Abraham Lincoln: Lovec upírů nelze než pojednat o filmových žánrech. Ty se dají dělit do dvou skupin. První zahrnuje postavy, lokace či kulisy, čili takový sémantický žánrový slovník společných znaků, která žánr utvářejí, jako třeba vesmírné lodě ve sci-fi nebo kovbojové ve westernu. Druhá skupina zahrnuje oproti tomu spíše emoce, které žánr navozuje, od veselosti přes sklíčenost až po strach. Sémantický přístup zdůrazňuje prostě stavební bloky žánru, zatímco emoční přístup dává přednost strukturám, do nichž jsou tyto bloky poskládané. Po většinu kinematografie bylo vše v nejlepším pořádku. Žánrový slovník totiž odpovídal dané emoci, jinak řečeno tragédie byly tragické a komedie komické. Pak kdosi objevil, že slovník dané emoci vlastně vůbec odpovídat nemusí a že se na tom dá dokonce postavit velký film jako Mash (válka a humor) nebo 2001 (sci-fi a vážnost). Udělat z komedie něco velmi tragického, jak to provedl Chaplin, nebo naopak dodat vážnost brakovým dobrodružným žánrům, kupř. Tenkrát na Západě, je skutečně jednou z cest k velkému filmu. Možná je to dokonce jediná cesta a jiná ani neexistuje. Zádrhel spočívá v tom, že dnešní doba, která doslova nahrává všelijakých žánrovým křížencům, mashupům a crossoverům, jde ještě dále a míchá mezi sebou i různé emoce a různé slovníky. U emocí to je v pořádku. Není problém smíchat třeba tragédii s komedií, na čemž stojí trademark mnohých českých filmů, nebo dokonce extrémní tragédii (horor) s extrémní komedií (výsměch), jak se to přihodilo v Chatě v lesích. Problém nastane, míchají-li se různé žánrové slovníky, příkladem budiž western a sci-fi v Kovbojích a vetřelcích, nebo seriozní historické drama s upírským béčkem v tomto případě. Zvlášť když se míchají 1:1, a nikoliv alespoň v nějakém proporčně vhodném poměru v duchu zlatého řezu, kde by jeden ze slovníků převážil na úkor druhého. Není pak divu, že v takových filmech hlubiny nevkusu a bezradnosti slaví své sváteční okamžiky a že ducha spíš urážejí, než osvěžují. (30.10.2012)