Assassin

Po nadšených reakcích z Cannes trošku zklamání. Možná jsem jen čekal něco komplexnějšího a složitěji vystavěného, třeba ve stylu Města smutku, kde "velké" dějiny neustále probíhaly kdesi v pozadí, v zadních prostorových plánech, mimo záběr nebo v narativních elipsách. Assassin je podle mě až klamně jednoduchý film a v téže jednoduchosti tkví zároveň jeho krása, ale i určitá plochost. Nemůžu se zbavit dojmu, že většinu času jde skutečně především o sled nádherných obrázků, mezi kterými trochu zaniká vnitřní život postav nebo detailnější vhled do Číny 9. století. Stylisticky je to samozřejmě úkaz, byť opět ve svojí matoucí jednoduchosti - Chou se oproti svým starším počinům, které byly ještě zřetelně inspirované Jasudžirem Ozuem, naprosto odpoutává od konvenční výstavby prostoru. Chybí ustavující záběry, nebo se z nich naopak sestává skoro celá scéna. Ve vrcholné scéně s povlávajícími záclonami by konvenčnější film zdůraznil pohledy a protipohledy, ale tady ne, všichni jako by hledí před sebe, čelem ke kameře, stejným směrem. Podobně jako v některých pozdních filmech Manoela de Oliveiry tak tady dochází k poměrně neokázalému, ale celkem radikálnímu experimentování s filmovým stylem, jehož výsledkem je (podle mě) cílená "plochost" zobrazovaného, byť často v jednotlivých záběrech komponovaného do hloubky prostoru. Jediné chvíle, kdy se kamera obrací o 180 stupňů a nabízí záběry/protizáběry, jsou šermířské souboje. Jako by jindy než v ozbrojeném konfliktu se postavy nemohly setkat tváří v tvář. (14.10.2015)

Není pochyb o tom, že asijské bojové filmy se těší velkému zájmu i mimo asii. Navíc když se mezi našlapané "wire fu" scény vloží nějaká východní filozofie, nemá západní publikum příliš problém ji přijmout. Bohužel, Assassin má akce asi tak 5 minut a jeho filozofie je spíše prázdnou pseudofilozofií. Film je plný extrémně zdlouhavých scén s prázdnými pohledy, které se snaží vydávat za něco, co nejsou. Setkal jsem se s něčím, čemu se říká filmová báseň, ale tady jsem nic takového nenašel, jen vyprázdněnou nudu, a tak se z toho taky musím jít vyprázdnit... 3/10 (25.09.2016)

Hele, to točil Bela Tarr a původně se to jmenovalo Wej-pejský kůň, že jo? Jako pardon, kamera, lokace, kostýmy, ano, to je nádhera. Ale způsob vyprávění je hodně nešťastný, protože náznaků je málo, postav a motivů moc, a časem už je to prostě takové - až směšné. Třeba dvouminuotvý záběr na ženskou v masce, která popojde na louce před kameru a pak se pomalu otočí. Nijak s ničím ten záběr nesouvisí. Tohle vůbec je jen leporelo na sebe nenavazujících záběrů. Nebo - jdou dvě baby lesem, potkají se, porvou se, dívají se na sebe - a pak jde každá zase dál svým směrem. Nebo - hrdinka v černém zachrání jednu ženu, vrhnou se na ni a mají ji za útočníka, ona je přepere a pak jen řekne: Ta žena je těhotná. - a jde dál. Takových podobných moudrých vět je tady docela dost a fakt mi to už časem přišlo směšné, tím svým patosem, snahou být to co nejvíc evropsky artové, jak se na sebe postavy dlouze a zádumčivě beze slova dívají... Jo, a vzhledem k názvu, ano, ve filmu jsou asi čtyři náznaky jakože soubojů, ale nebojte se, trvají krátce a choreograficky nic moc. Btw, ten formát 4:3 měl evokovat co, minulost? (02.04.2023)

Znáte takové to otřepané klišé o tom, jak film úžasně vypadá a každý jeho záběr byste si jako obraz pověsili na stěnu - málokde to je tak pravda jako u Assassina. Jak napsal Marigold, tohle je malířské umění. Vypiplané do detailu, s uchvacujícími barvami i kompozicí. Ale, tím pro mne pozitiva končí. Film jsem dokoukával na několikrát: v ději i postavách se ztrácím a potřeboval bych tabuli s barevnými nitkami, jak známe ze špionážních filmů. Tempo je velmi pomalé, což sice pomůže vychutnávání vizuálu, ale k obrazovce to nepřibije. 50 % (23.11.2016)

Toto ma milo prekvapilo. Zo začiatku som bol skeptický. Tak ako už u Choua zvyknem byť, ale asi po dvadsiatej minúte som sa odrazu ocitol tam na tom mieste. Technické vymoženosti súčasnej doby umožňujú Chouovi zobrazovať poetickosť akú som u neho ešte nevidel. A svedčí mu to. Príbeh jedného kráľovského dvora v 9. storočí, sledovaný cez oči nájomnej vrahyne má množstvo superlatívov. Od vizuálnej podmanivosti, hudobnej bohatosti, tak aj akčnej umiernenosti. Veľmi mi to pripomína Ashes of Time od Wong Kar-Waia. Hlavne tou poetikou - hoci AOT sa mi páčil viac. Každopádne pôsobivý kúsok ktorý mi pripomenul, prečo mám takýto druh filmov rád. Takže ďakujem za túto exkurziu. Qi Shu nestárne. (11.04.2021)