Avatar: Cesta vody

Technické zpracování je samozřejmě stoprocentní, ne-li více, ale první film měl myslím lepší příběh, protože ekologické poselství se mi k Avatarovi hodilo o něco víc než rodinné hodnoty. Je možné, že si to napodruhé sedne, protože minule jsem to měl podobně, ale teď mi opravdu chvíli trvalo, než jsem se po úvodním uspěchaném "Stalo se" zorientoval v nových postavách a než jsem například přistoupil na tak trochu béčkový způsob, jakým se vrací záporák Quaritch a spol. Finále bylo perfektní, nicménš po něm to místo nějakého vyznění nebo myšlenky spíš tak zašumělo. Škoda. I tak je ovšem Avatar: The Way of Water určitě poctivý velký biják, který si zaslouží vidět v kině a který si zaslouží, aby se na něj chodilo. "Jen" prostě není perfektní. (16.12.2022)

Původně jsem o druhém AVATAROVI nechtěl nic psát, protože o něm píše úplně každý. Jenže v návaznosti na vzrušující několikahodinovou debatu s mým kamarádem Colinem Burnettem (jeho poznámky najdete zde) i v návaznosti na sílící pocit, že to pro mě nejzajímavější se o druhém AVATAROVI spíše nezmiňuje, jsem se rozhodl několika svými podněty přispět. Obecně mám totiž dojem, že se málo řeší, v kolika aspektech jde vlastně o odvážný koncept, který jde překvapivě proti mnohým předpokladům (o správném) vyprávění podobných (velko)filmů. Jak se totiž pokouším vysvětlit ve svých analytických poznámkách, podle mě se Cameron v AVATAROVI: CESTĚ VODY inovativně obrátil k trojici poměrně nečekaných konstrukčních schémat, vycházejících z dlouhodobějších tradic: etnografický western, dětská perspektiva, variace na BÍLOU VELRYBU. (04.01.2023)

Měl jsem trochu pocit jako bych se díval na druhý díl seriálu. Začátek působí trochu krkolomně a uspěchaně, navíc se z celé Cesty vody vytrácí lidský rozměr, jelikož všichni důležití protagonisté už mají modrou barvu (a lidem říkají Opičáku). Všichni jsou se všemi rodina a lidé jsou hrozba symbolizovaná jen technikou ničící přírodní bohatství Pandory. Cameron drží tempo a s přehledem vypráví jenže se postavy často chovají nelogicky - což jsem si vysvětloval tím, že jsou to mimozemšťani a když nejsou tak jako vyložení blbci. Odbočky do nikam natahují stopáž a i když je vidět, že v případě Kiry jde o matroš do budoucna podporující další díly, bere to pozornost tomu hlavnímu. Což je blbnutí s pandoráckým ekvivalentem Willyho a potápění, objevování vodního světa a tak. Kazdé Sullyho děcko má svůj příběh na úkor Sullyho a paní Sullyové, paradoxně je nejzajímavější plukovník, který zkoumá nové tělesné možnosti. Dílčí scény jsou úchvatné. Drcení vlastní lebky, harpunáři, i kamarádění s velrybou, ale celkově je to strašně dlouhé a v hlavních tahounech vidím spíš naivní truhlíky než mazané hrdiny. Tak doufejme že zmoudří a ve trojce už to zase bude na plný počet. P.S: Horner chybí citelně. Budiž mu země lehká. Žádné pěkné nové hudební téma, jen variace starého. (20.12.2022)

Z vývojové větve mířící v roce 2009 ke kinematografickým výšinám nyní vyrostla směrem nahoru další. Respekt ke Cameronovi, že to takhle roubuje a ještě stíhá zavzpomínat na plody své předešlé práce, ale osobně si raději sednu na zemitější konár a je mi dobre. Ohledně děje je nutno mozek odpojit od Země a napojit na Eywu, jinak raději bez komentáře. Vlastně jeden ano. Vzhledem k tomu, jaký spolek Nasraných matek stál proti Quaritchovi a spol., z toho modří Semper Fi vyšli ještě celkem dobře.. (29.12.2022)

Cameron nás zase nutí nenávidět lidstvo a slintat nad limitama vizuálu, který (opět) posunul někam mimo naši planetu. Nebudu lhát - vzhledem k dějové lince, kterou jsme znali už z traileru, jsem nečekal, že mě Avatar dokáže teleportovat na 3 hodiny někam na Pandoru - on to ale udělal a druhá projekce v IMAXu je nutností - 90%. Bravo! (13.12.2022)