Zlatý pavouk

Ten začátek je slušný. Střílečka s koncentráčníky a esesmany na náklaďáku. Vrchota prostě jednal tak, jak by jednal každý. Rozhodně bych státu žádné zlato nedal, komunisti za humny a vím, co by se s ním stalo. Jenže pak ten film nudí a nudí. Brejchová vůbec nehraje, jen se šklebí. Vyzvedl bych Martina Růžka, opravdu drsný kluk. Jeho ženu Květu Fialovou, solidní děvka a hlavně krásná děvka. Ale jinak je to režijně i scénáristicky zprasené a musíte mít velkou trpělivost dodívat se do konce. Bek je Bek. Oddaný slouha propagandy. (13.08.2018)

"Drama člověka, který ztratil smysl pro čest" je dnes už jen zajímavost z počátků kariéry Jany Brejchové. Jinak je Zlatý pavouk typická padesátková krimi, která jen poučuje. Navíc se tu extrémně podivně pracuje s časem a není úplně jasné, do kolika let je příběh rozprostřen. Postavy jsou komicky černobílé, kladný hrdina je kladný s vykřičníkem (Bekův poručík SNB jako by byl vzorem pro pozdějšího majora Zemana), negativní postavy jsou předem odsouzeny k selhání... Vysloveně trapná je poameričtělá karikatura Oldřicha Nového, jeho barman Charlie patří k tomu nejhoršímu, co kdy natočil. Mezi další omyly patří Růžkův trapný záporák a samozřejmě jeho rádoby fatální milenka Fialová. Přesto je tu a tam příjemné vidět Vrchotu v hlavní roli a samozřejmě Brejchovou, která je až dojemně roztomilá v každém záběru. (29.11.2023)

Nálepka krimi je podle mě trochu zavádějící. Aspoň já pod pojmem krimi očekávám detektivku a napětí. Tady sice šlo o krádež a dobový těžký zločin - šmelinu - ale z mého hlediska jde spíš o psychologický snímek než o krimi. Mladinká Jana Brejchová je roztomilá a mně osobně překvapilo, že první filmová role Květy Fialové nebyl Limonádový Joe. (02.01.2012)

Zlatý pavouk měl být mým dalším filmem do sbírky propagandistických filmů z padesátek. Opět jsem čekal nechtěnou legraci z postav uvědomělých soudruhů, rozhodných dělníků i padouchů, kterým dnes povětšinou říkáme třetí odboj a které má ta slušnější a vzdělanější část národa v úctě. Tak mohu říci rovnou, že humor se nekonal. Ale kriminálku jsem v tom viděl jen zlehka. Film s jistou setrvačností ukazuje, jak někteří ještě dávno únoru 1948 šmelili s ulitým zbožím a nejlepší pochopitelně jako za války byly diamanty a zlato. Není to tedy rozhodně jen o nakradeném zlatě po Židech z Osvětimi, což má samozřejmě i další a to morální rozměr. Naštěstí podobně jako Honza Zeman, budoucí to major se vrací z lágru i Pepíček Beků, který také vstupuje po válce do SNB aby po letech rozpletl příběh z konce války o esesácích, nepovedeném útěku, zlatém pokladu ve vojenské torně a dávné přestřelce na náměstí.... Ačkoliv rok 1956, tři roky to po smrti největších rudých vrahounů, byl rokem lehkého tání ledů a dokonce rokem vlažných revizí některých politických procesů, přesto jsem měl z J. Beka a hlavně Deyla ml. všechny různé pocity, jen ne ty co bych měl mít z kladných hrdinů... Tomu napomáhala i smutná postava prošedivělého číšníka O. Nového, jakéhosi jaksi mimoděk zaznamenaného pomylsného stínu lepších časů, co odešly s nástupem soudruhů k moci.... Tři zubařské korunky. * * * (22.02.2018)

Pravá česká krimi to není. Je to spíš napínavý příběh (teda až od druhé poloviny, první polovina filmu je poměrně nudná) zubaře, který si na konci druhé světové války nechá německé zlato (především zlaté zuby a hlavně ozdobu zlatého pavouka, kterého dá své snoubence), a film ukazuje, co s ním toto zlato udělá. Shodou okolností u sebe doma ubytuje policistu, a tak žije v neustálém strachu o prozrazení, k čemuž také nakonec dojde. Události pak vrcholí podle divákovi předem známého scénáře - zlato a bohatství člověka mění a podle toho se také nakonec zubař zachová. Za druhou poloviny dávám mírný nadprůměr. (18.10.2013)