Réžia:
Susanne BierScenár:
Anders Thomas JensenKamera:
Morten SøborgHudba:
Johan SöderqvistHrajú:
Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, William Jøhnk Nielsen, Markus Rygaard, Wil Johnson, Elsebeth Steentoft, Satu Helena Mikkelinen (viac)Obsahy(1)
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (218)
Filmu jsem se vyhýbal dva roky, ale dnes mohu prohlásit,že zbytečně. Skandinávie opět nezklamala a servíruje dusný Thriller o šikaně prolínající se s drsnou válkou v Africe a obě linie fungují bezvadně. Líbili se mi dětští představitelé i jejich otcové, je zde pár nepříjemných drsných scén a skvěle jsem se bavil po celou stopáž takže spokojenost. Solidní film ve všech ohledech. Velmi potěšil Ulrich Thomsen z Banshee.80% ()
Za mě super, možná i proto, že se jedná o první film Susanne Bier, který jsem viděl (vzhledem k výtkám, že se dosti opakuje). Zpočátku se sice může zdát, že se bude jednat o plytkou festivalovku, které by chtěla být hluboká, ale přitom jen zopakuje známá jednoduchá moudra a jednoznačné pravdy (malebné záběry na krajinu taková očekávání jen podporují), ale postupem času se vyjeví, že do sebe všechny motivy opravdu tak nějak zapadnou, aniž by se film utopil ve vlastních ambicích či se degradoval přílišnou doslovností. ()
Ze začátku to vypadalo, že dánská režisérka Susanne Bier chce natočit skandinávskou obdobu Klass, pak ale její Lepší svět začal pokrývat mnohem širší rámec a přede mnou se postupně odkrývalo opravdu neobyčejně vrstevnaté a působivé drama o rozpadu tradičního institutu manželství a jeho dopadu na potomky. Tentokráte nejde o sociální drama, je zjevné, že tenhle fenomén prostupuje napříč společností a nevyhýbá se ani vyšší střední třídě, tedy lidem, kteří s příkladnou protestanskou morálkou a správnými hodnotovými rámci mají zdánlivě vše a jejichž životy nemůže zdánlivě nic ohrozit. Přijde-li však zásah zvenčí (smrt, nevěra) či zevnitř (vyhoření, odcizení), má to katastrofální následky a devastuje to nejen nejen vztahy, ale i samy životy. Další významnou rovinou je motiv budování/existence ,,lepšího světa", o který se nepochybně generace rodičů ve své společenské třídě snaží, tedy místa, kde neexistuje Zlo. Z podstaty světa jde ovšem jen o chiméru, Zlo je integrální součástí světa okolo nás a ať už přichází nepozorovaně a netušeně (šikana, xenofobie, hulvátství...), nebo má podobu univerzálního zla (střet lékařů bez hranic s barbarstvím umožněným válečným běsněním), nelze ho ignorovat. Obvykle u filmů nebrečím, ale u tohoto jsem několik slz uronil... ()
Od Susanne Bier by jeden očekával daleko větší drámo než jakým je tenhle Lepší svět. Učesané až ulízané, chladné až frigidní, vyumělkované až umělé atd. Téměř jediným výraznějším pozitivem jsou dětské herecké výkony, oba hlavní protagonisté jsou ve svých rolích opravdu uvěřitelní a skvělí, ovšem všechno ostatní, scénářem počínaje - proboha, proč je tam vůbec ta Afrika ? a kamerou konče, ne technicky , ale dlouhé nicneříkající záběry na postavu z výšky půdního vikýře mne prostě v tomhle filmu nechávaly zcela chladným. A to, že hlavní záporák ze světa mimo Afriku ( Ulrich Thomsen) nedopadl nakonec stejně či podobně jako africký protějšek mou jednoduchou duši velmi irituje. Já vůbec nepochopil poselství tohohle filmu, já vím, nenásilí, mír, láska..už mlčím. Ale stejně mohl aspoň po závěrečných titulcích dostat facku..jo, jo, já vím. Tak možná ve dvojce...au. ()
Nešlo by příště činit svět lepším bez glycerinových slz, zkratkovitého jednání postav (které scenárista „přepisuje“ nebo dočasně „odepisuje“ čistě podle toho, jakou extrémní emoci zrovna potřebuje mít na plátně), mechanicky akurátního načasování dramatických situací (výbuch, pokus o sebevraždu) a kýčovitých záběrů přírody a zpomaleně utíkajících afrických černoušků? 50% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, liborek_, jhrasko, fuckme, AlexanderK ()
Reklama