Dredd

Je to celkom dobrý akčný sci-fi film natočený podľa známej komiksovej predlohy. Má veľmi dobrý príbeh odohrávajúci sa v časoch budúcnosti, kedy je väčšina sveta zničená a ľudia žijú v jednom rozsiahlom meste, ktoré je plné zločinu a tak príslušníci ozbrojených zložiek majú všetky právomoci, aby zločinnosť udržali. Keď v jednej z budov dôjde k trojnásobnej vražde, sudca Dredd aj s novou členkou zložiek prídu na túto zdanlivo rutinnú akciu nájsť a zadržať páchateľa, čo sa im aj podarí, lenže v budove vládne mocná šéfka zločineckej organizácie, pre ktorú je zadržaný dôležitý a preto nechá budovu uzavrieť. A tak musia obaja sudcovia urobiť všetko preto, aby na tomto mieste plného gangstrov s príkazom zabiť ich prežili. Spracovanie je pomerne dobré, ale dalo sa z toho získať aj viac. Po úvodnej dvadsaťminútovke, ktorá celkom slušne zoznámi so všetkým dôležitým sa už dej presunie do hlavnej budovy plného zločinu, čo v rámci žánru ponúka obrovský potenciál, ale ten sa podarilo využiť len čiastočne. Tempo je svižné, stále sa niečo deje, hluché miesta tu prakticky nie sú, ale väčšinu času tu chýbajú nejaké lepšie nápady alebo rôzne skutočne zaujímavé situácie, navyše som ani nepocítil naliehavosť situácie, čo je škoda. Vôbec ma nezaujali všetky tie scény, pri ktorých sa prejavujú účinky drog a aj ten nápad so schopnosťami novej sudkyňe mi až tak moc nesadol, ale zase nie je to až taký problém, aby ma to výraznejšie rušilo. A v záverečnej tretine sa to už prakticky všetko vylepší. Takže aj takto sa na to po celý čas pozerá dosť dobre, ale nemá to ten náboj, ktorý to mohlo mať. Akcie je tu priemerné množstvo a nie je zlá, ale aj tak je čiastočným sklamaním. Je slušne natočená, žiadne neprehľadné scény alebo zlý strih, pomerne drsná, len škoda tej príliš viditeľne digitálnej krvi, ktorá dojem drsnosti predsa len znižuje, chválim plno obetí a to aj medzi civilistami, ale väčšinou je až príliš jednotvárna a hlavne úplne iná, ako som chcel. Tešil som sa na plno tichých likvidácií, rozdelenie prenasledujúcich protivníkov vo väčších priestoroch a ich následné zneškodňovanie po jednom, prvotriednu spoluprácu hlavného dua a podobne, no to som prakticky vôbec nedostal. Platí to obzvlášť pre celú prvú hodinu, ktorá neobsahuje ani jednu akčnú scénu, ktorá by skutočne stála za pozornosť, vždy je len väčšia skupina protivníkov zneškodnená v priebehu chvíle a navyše väčšinou po ich predchádzajúcom omráčení. Ale v poslednej tretine sa už akcia výrazne vylepší, konečne má omnoho bližšie k tomu, na čo som sa tešil a tak celkový dojem z akcie je skôr kladný. S hereckým obsadením som spokojný, síce hlavného hrdinu do tváre nevidieť, ale aj tak mi tu Karl Urban výborne sedí, k tomu príjemná Olivia Thirlby a úplne ideálni záporáci, pričom nesklame ani tá najhlavnejšia z nich, Lena Headey. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, síce tie digitálne efekty a spomaľovačky pri scénach s drogami trochu sklamú, ale inak tomu v rámci žánru nemám čo vytknúť. A veľkým plusom je hudba, tá mi sadla. Je síce pravda, že som trochu sklamaný, hlavne po tej akčnej stránke sa z toho dalo získať aj omnoho viac, ale aj takto som dosť spokojný, príbeh, obsadenie, vizuál, hudba a aj akcia v poslednej tretine sú výraznými kladmi. Takže je to rozhodne lepšie, ako pôvodná verzia so Stallonoma a je príjemné vidieť aj nejakú komiksovku, ktorá nie je úplne infantilná a takých je príliš málo. Ale zase práve preto ani vôbec nezarobila. 71% (21.12.2012) (menej) (viac)

Dredd není jenom vynikající akční film. Je to hlavně důmyslné pojednání o povaze filmových kamer. Vizuál tu ostatně obstaral člověk, co má doma Oscara za Milionáře z chatrče. Stěžejní otázka, kterou Dredd pokládá a rozvíjí, zní následovně: je víc časosběrný záznam, nebo vysokorychlostní? Jinak řečeno, jsou dražší a cennější kamery, které zvládají časosběrnou metodou během několika vteřin promítnout západ slunce, nebo kamery, které dokáží vysokorychlostním záznamem zachytit například kulku tříštící sklo? Dražší a cennější jsou samozřejmě ty druhé, protože zatímco většinu kamer lze bez problémů využít k časosběrnému snímání, vysokorychlostní záznam zvládnou pouze k tomu účelu vyrobené speciální kamery. Vysokorychlostní záznam je prostě něco víc, něco speciálního. Ve filmu se to odráží dvojím způsobem. Jednak se tu proti sobě kladou extrémně zpomalený drogový rauše točený vysokorychlnstí kamerou Phantom Flex a na druhý straně záběry nemilosrdné aglomerace Megacity 1 ve velkých celcích připomínající časosběr staveb. A není vůbec pochyb o tom, co je lepší, protože drogový stavy, během nichž mozek vnímá čas, jako kdyby plynul 1% běžné rychlosti, představují takový ostrůvek radosti uprostřed všeho toho dystopického zmatku opředeného ke všemu X-ratingem. Příznačné je i to, jak šiřitelka této drogy, záporačka Ma-Ma, velmi pomalu mrká. Za druhé proti sobě film staví oba dva hrdiny: subjektivní pocity a psychické schopnosti mutantky a nekompromisnost a násilnost Dredda. Opět není pochyb o tom, komu z nich se nadržuje, protože Dredd je de facto antihrdina a fašoun, co vidí vše černobíle, zatímco Olivia Thirlby díky svým mutantským dovednostem spatřuje mezi jeho černou a bílou skrytou šedou sféru. Dokonce symbolicky ztratí zbraň potvrzujíc tím svou nenásilnost. Celý film lze tudíž chápat jako oslavu vysokorychlostních kamer, které nám dokáží zprostředkovat subjektivní pocity zpomaleným časem, ať už v podobě drog nebo psychických dovednostní mutantky. Proti tomu se pak kladou objektivní fakta, která obvykle zobrazují časosběrné kamery zrychleným časem, zde v podobně dystopické aglomerace Mega-City One nebo samotného neobvykle hubeného a rychlého Dredda, v jehož případě jsou malinko zrychlované třeba bitky. Film obsahuje i takové vychytávky, jako že nejprve zobrazí pád jednoho ze tří zavražděných zpomaleně z jeho subjektivní perspektivy, načež při objektivním vyšetřování je jeho pád zobrazen znova zrychleně. Tudíž namísto toho, aby se tu zpomalovačky a zrychlovačky střídaly nazdařbůh jako třeba v Bekmambetově Abrahamu Lincolnovi nebo v pátém Resident Evilu: Retribution, pracuje se tu s tím velmi systematicky a promyšleně. Jinak to ani nejde, protože zatímco vysokorychlostní záznam v sobě má něco velmi subjektivního, časosběrnému snímání je vlastnější objektivní zachycení reality. A tak jako je subjektivita (osobní nazírání, pohled, zaujetí) více než neurčitá a lhostejná objektivita, jsou i vysokorychlostní kamery schopné exponovat stovky a tisíce okének za vteřinu dražší a cennější než ty časosběrné. (03.01.2013) (menej) (viac)