Hra

Další hodně dobrý psycho film zaobírající se rozlišováním mezi realitou a hrou. A buďte si jistí, že nepoznáte co je hra a co ne. Dobrý Michael Douglas, také mě velmi zaujala působivá hudba Howarda Shoreho a nutná hodně vychytaná závěrečná pointa, která hnidopichy určitě naštve (Je jasné že takhle by to nikdy nešlo udělat). (29.09.2003)

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

Baví mě, když si se mnou tvůrce filmu hraje, zvláště, když mu jeho hru nejsem schopný prokouknout. Je to pak napínavé a já jsem nucen soustředit se pouze na tento jeden jediný vjem a všechny okolní podněty pro mne pozbývají na důležitosti. Jistě ještě mnohem a mnohem více zúčastněně prožíval i Nicholas Van Orten to, když si jeho bratr najal progresivní entertainmentovou společnost, která pro něho připravila jeho ,,hru". O tom ovšem, stejně jako Nicholas Van Orten, ani já jako divák nemám zpočátku ani v průběhu filmu žádné tušení a se zatajeným dechem sleduji, co všechno mu osidla tohoto sugestivního thrilleru připravila. A jako divák zvláště oceňuji, že závěr filmu mi v rámci rozuzlení přinese hned několik logických a věrohodných konců a já je Davidu Fincherovi všechny naivně zbaštím... Dokonalé a zábavné. A tak to má být:-) Podobné filmy: Obvyklí podezřelí, Interview, Klub rváčů, Nerovná partie (30.01.2007)

|| Scenár: John Brancato, Michael Ferris | Hudba: Howars Shore | Distribúcia: PolyGram Filmed Entertainment | Štúdio: Propaganda Films | Rozpočet: 50 miliónov $ | Tržby: 109,423,648 $ || Sakramentsky ponurý, atmosferický film, ktorý diváka nešetrí ani na chvíľu. Typický prípad pikantného scenára, ktorý vám vlezie pod kožu, a spôsobí intenzívne nepríjemné pocity. Aj pre to nie za 5... 82% | Blu-Ray, THX, HU DTS | (11.09.2014)

Předem se omlouvám, že nesdílím všeobecné nadšení, ale mě to přišlo hloupé. Nemůžu říct, že bych se nějak bavila. Jediné, co by to mohlo zachránit, by byla nějaké velice dobrá pointa. Ta se ale nekonala. Možná je to tím, že jsem kdysi dávno četla jednu povídku, už nevím, kdo to byl, možná Dahl možná jiný spisovatel, ale obsah přesně korespondoval. Jenom tady to bylo mnohem víc nafouknuté, přemrštěné a natažené do délky. Nedovedu si přestavit, že by se na to díval někdo podruhé s napětím, když už to jednou viděl. Něco jako příbor na jedno použití, najím se, zahodím a nechybí mi ... (23.07.2014)