Katka

to, co plati o Renem, plati aj o Katke. Pre nich uz bohuzial niet cesty spat a mna by nejakym zvlastnym masochistickym sposobom zaujimalo, kde bude Katka o par rokov. Luto mi jej nie je, nie je mi luto ziadneho narkomana, je mi len luto toho, ze pribuda ludi, ktorym sa podava pomocna ruka a oni ju z tych ci onakych dovodov odmietaju. Kiezby bolo pribehov so stastnym koncom viac, rozhodne by ich dnesna doba potrebovala. Na casozbernych dokumentoch je krasne to, ze najvacsim umenim je zohnat len zaujimavy "namet" v podobe neobycajneho zivota pre nas "obycajnych" ludi, ktorych vzdy osud, vymykajuci sa z bezneho stereotypu, dokaze takto uchvatne rozhadzat. A Helena Trestikova ma na taketo osudy nos a dufam, ze par casozberakov od nej este uvidime. (01.07.2011)

U sledování dokumentů si vždykcy říkám, jakou náturu jejich tvůrci musí asi mít: silnou. Hodně silnou. Zaznamenávají až neskutečné příběhy a nemohou do nich nijak zasáhnout, nijak je ovlivnit. Jen se na to dívat a obraz předávat ostatním. Helena Třeštíková patří mezi ně - kouká na třicetiletou Katku, která si do břicha, v němž roste nový tvor, píchá heroin a nekomentuje to. A já ji za ty časosběrné výjevy obdivuju. // Čtrnáct let ze života narkomanky Katky je vtěsnaných do 90 minut působivé podívané. Nedalo by se ani spočítat, kolik hektolitrů Katka vybrečela. Ale přitom nevyvolává soucit... Pláče sama nad sebou. Uvědomuje si, co MUSÍ udělat... ale taky si uvědomuje, že na to zkrátka nemá. Katka je ztracený případ (a je stále V pasti, jako tomu bylo před několika lety). Ale tento dokument ztraceným rozhodně není. (02.03.2010)

Asi nemá zmysel rozprávať o tom, že sila časozberného dokumentu tkvie v tom, že ani režisér a ani protagonisti nevedia, ako ich "príbeh" skončí. On samozrejme nekončí a v prípade Katky je smutné to, že v akomkoľvek okamžiku by sme natáčanie stopli, záver by bol smutný. A možno aj v prípade tesne po narodení jej dieťaťa, pretože by sme tušili, kam to bude spieť ďalej. Třeštíková sa zameriava na Katkinu závislosť, ale nezabúda, že aj na drogy si treba nejako zarábať a spôsob tohoto zárobku nám predstaví. Skutočne neveselá sonda do života narkomana, ktorá je takmer stopercentne autentická, alebo aspoň tak pôsobí a tým pádom aj účinnejšia, ako by bola v hranom filme. Napríklad aj na motívy Katkiných osudov. (26.03.2015)

Je to všechno hrozně jednoduché. Lidský život je tak neuvěřitelně snadné zničit. Snadné je ho ale i zachránit. Vzít ale i dát. Nenávidim Katku a všechny její životní partnery. Za to, jak jsou slabí. Za to, jak jsou ubozí. Za to, jak každou větou dokazují, že slova jsou ten nejlepší nástroj ke lži. Že ten kdo umí mluvit, má mnohem větší moc obalit pravdu lží. Nenávidím je protože pravda, kterou si někdy jsou sebemrskačsky schopni uvědomit, jim slouží jako berlička. Jako falešná úleva, kdy si hrajou na ty, co prozřeli a uvědomili si jí, bohužel ale pozdě. KECY. Jsou tak ztracení, tak sebestřední a do své ubohosti zahledění, že už nechápou význam slov. Plují okolo nich a oni netuší co znamenat mají. Falešná hra na svobodu. Falešná hra na štěstí. Na život. Nenávidim Helenu Třeštíkovou. Jak může sledovat osudy takovýchto lidí, aniž by jim pomohla, plivla do tváře, významně zasahovala do jejich osudů... Nenávidím lidi v kinosále. Jejich povzneseně sebevědomý a opovrhující smích, který okolo sebe háže kaviár bytí a s plnou hubou se hrozně diví, jak někdo jako Katka může na tomto světě žít. Tu jistotu v něm. Pomyslnou nedosažitelnost jejího odporného osudu. ,,Jak Takhle někdo může dopadnout? To by se mně stát teda nemohlo'' Ale mohlo, ani nevíš jak brzo, pane nevěřícně se usmívající. Snímek mě nutí nenávidět úplně všechno a všechny. Včetně Sebe za svůj názor. Ale i Tebe, neboj. Jsme tak omezení, hloupí. Stydím se. (26.02.2010)

Silný (tíživý a nepříjemný) divácký zážitek z toho dělá už téma, takže není úplně lehké určit, kde začínají (a končí) kvality filmu samotného. Proto podobnou měrou chápu jak lidi ze snímku "nadšené", tak ty trochu zpruzelé (osočující dokument z citového vyděračství). Je to bezesporu vynikající materiál k odrazování (dětí) od tvrdých drog (už kdysi ve škole nám učitelé pouštěli původní televizní verzi), v souvislosti s tím funguje také jako velice syrový a sugestivní obraz života na odvrácené straně společnosti (přespávání ve squatech, problémy se sháněním peněz na další dávku, kapitola sama pro sebe je Katčino těhotenství), jako studie "partnerských" vztahů těžce drogově závislých apod. Třeštíkové dokument rozhodně nenabízí málo (spíš se vkrádá otázka, zda by vlastně vůbec mohl nabídnout víc), akorát se prostě nemůžu zbavit pocitu jisté tendenčnosti - je to zkrátka přesně takové, jaké předem čekáte, že to bude (samozřejmě hlavně v celkovém vyznění). 80 % (13.06.2019)