42. ulice

Muzikálová komedie, která není nijak zvlášť vtipná. Jejím vrcholem je velkolepý divadelní muzikál, který během celého filmu zkouší divadelní společnost. Závěrečné muzikálové číslo trvá asi 15 minut, ale bohužel je to jen takový mišmaš pěveckých a tanečních čísel, která nedávají nějaký extra smysl, i když jsou docela výpravná a zdařile natočená. Snímek vznikl ještě před vydáním osudného filmového kodexu, takže si tu užijeme plno záběrů na armádu obnažených nohou divadelních tanečnic anebo třeba v písničce spojení "sexy ladies", což jinak moc ve filmech s této doby není. (19.03.2017)

o mém oblíbeném žánru muzikálu - tedy alespoň co se klasického hollywoodu týče - jsem se vždy domníval, že platí totéž, co se obyčejně říká o baletu - je ohromná dřina vzbudit ten výsledný dojem lehkosti, nenucenosti a snáze a nedat všechnu tu těžkou práci ani náznakem najevo. v ten dojem doufám, kdykoliv sleduji filmový muzikál, kde jsem se vždy více těšil z tanečních čísel a důmyslné mizanscény, než z čísel pěveckých. a v tanci dávám opět přednost skupinovým choreografiím, než duetům a sólovým číslům. když odpustím absenci barvy, jsou filmy Bacona a Berkeleyho jako stvořené právě pro mě. a přitom tento slavný opus nepotěšil, jak by podle všeho měl. kinetické "rozkoše" byl v závěru dostatek, a přitom z něj cosi vysávalo všechen půvab. film samotný totiž tematizoval všechno to vypětí, úsilí a lopotu, kterou tvorba muzikálu obnáší. postavy režiséra na pokraji nervového zhroucení, do níž tvůrci jistě vložili mnohé z vlastních zkušeností, a tanečnic úpících pod excesivním tlakem... nic z toho by v dobrém muzikálu nemělo být znát, a přeci tento není celý o ničem jiném. namísto pocítění éterické lehkosti se cítím jako po přetrpění budovatelského filmu, ze kterého "bolí ruce", i když v tomto případě spíše nohy a hrdlo. a cítím se i nemálo zrazen. vždyť vystavovat takto vyumělkovanou trýzeň všech zúčastněných, od nebohých sponzorů strachujících se o svou nemalou investici, po nebohé elektrikáře, obávající se o zdroj obživy, to vše doslova citově vydírá diváka, který bude sám sebe nutit mít toto představení rád, už jen aby tím vyjádřil respekt vší té imaginární námaze. ale i když jsem už vyjádřil podezření z autobiografických aspektů scénáře, kladu si i přeci otázku: kolik je na tom všem vlastně pravdy? (23.04.2015)

Štyridsiata druhá ulica je klasický muzikál zlatého veku Hollywoodu. Bohužiaľ ničím nevyčnievajúci. Aspoň z môjho hľadiska, i keď si uvedomujem jeho preslulosť. No bol jedným z prvých, čo mu nikto nezoberie. Lenže prvá hodina je bohužiaľ značná nuda, kde mi tie dialógy nepripadali ani zďaleka tak britké, aké by v žánri mali byť (napríklad ako v Gold diggers of 1933) a zápletka sa až tak bláznivo nezamotáva, ako tvrdí synopsia. Herectvo je značne expresívne, nereálne, ale to k žánru zase patrí. Takže ako mnohí spomenuli, veľa zachraňuje samotné vystúpenie, ku ktorému pochopiteľne po všetkých peripetiách a nepravdepodobných náhodách dôjde. Na druhej strane pri úchvatných horných pohľadoch na tanečnice som začal premýšľať nad tým, kto ich na javisku môže obdivovať, keďže diváci vidia scénu spredu. Iba divák filmový, ktorý si tak ešte viac uvedomí fiktívnosť celého deja. (22.01.2014)

Choreografia,krásne babenky s krásne dlhými nohami:Bebe Daniels,Ruby Keeler,Ginger Rogers a kopec ďalších,len sa to tak nimi hemží,k tomu rešpektovaný režisér Warner Baxter,ktorý pripravuje výnimočnú,jeho konečnú SHOW:PRETTY LADY s neustálym 5.týždňovým skúšaním,ktorému ako to býva,vojde problém do cesty,ktorý by túto šou mohol stopnúť,našťastie tomu tak nie je,a ja si vychutnávam pohľad na krásne babenky,spev,step,tanec pod hlavným dohľadom choreografa Busby Berkeley a naozajstného režiséra Lloyda Bacona,kde títo dvaja páni to majú tak nacvičené a premyslené s kamerovými nápadmi,že nemôžem uveriť,ale verím,kochám sa ako to môže byť takto perfektne zosynchronizované,som v tzv.nemom úžase,fakt konečná,posledná šou je zadosťučinením sa doterajší tréning a iné problémy charakteristické pre muzikáli. Je tu vidieť viacej debutov,čo mám na mysli najmä GINGER ROGERS,ktorej parťák bude čoskoro iný velikán,odborník na slovo vzatý,Fred Astaire,s ktorým vytvorí jednu z najlepších dvojíc v dejinách filmu... Neviem,či si môžem dovoliť prirovnať k ALL THAT JAZZ,ktorý je ale,ale viac prepracovanejší...Aspoň podobnosť tu určite je. (05.09.2014)

8/10 Hned na zacatek rikam, ze muzikaly nesnasim...vetsinou se jedna o bezduche "videoklipy" s pitomym dejem natazene na neunosnou dobu trvani, kde vsechno slouzi jako vizualni zhmotneni slaboduchym pisnickam. Stejne jak jsem s obavami pristupoval k Singing in the rain, tak i tento kus jsem poustel s obavami. Ale chyba! Dej je sice klasicky pitomy ;]] a rozhodne se nejedna o milostny trojuhelnik tech postav, jak to popisuje obsah nahore, coz o autorovi prozrazuje, ze ten film vubec nevidel... Ale TY DIALOGY! Vyborne jako byva vetsinou prvni pulhodina Hitchovych konverzacek. Postupem casu se i britke poznamky otupi, ale Ruby dokaze se svym sympaticky naivnim zjevem a chlapsky choreografovanym stepem udrzet vysoky standard i po zbytek filmu. Prapredek odporne Kvasky, vyborneho Chorus Line a nedocenenych Showgirls, kde se nastesti moc nezpiva a rozhodne stoji za to videt nejen kvuli kamerove jizde mezi nohama tanecnic. (05.03.2009)