Má ma rád, nemá ma rád

První láska je asi nádherná a nepopsatelně krásná, ale protože mně se první láska v dětství i během dospívání vyhnula a vyhýbá se mi vlastně pořád, tak ji znám jen z filmů a nemohu posoudit, jestli je tak krásná a zároveň tak komplikovaná, jak ji líčí nejeden film. Ale nemusel jsem ani prožít první lásku na to abych věděl, že celý tenhle film je výjimečný a okouzlující. Přitom film nenabízí nic jiného než primitivní a jednoduchý příběh o dvou sousedech a zároveň spolužácích, kteří se ve svých citech tak nějak míjejí, aby na konci filmu pochopili něco, co je divákovi jasné už od začátku, totiž že tenhle příběh nemůže skončit špatně. Těžko říci, co z tohoto filmu dělá tak výjimečnou a zapamatováníhodnou záležitost. Možná to je zvláštní forma vyprávění, možná lehkost, s jakou se děj posouvá dopředu, možná zasazení děje do 60. let a nikoliv do současnosti, a možná herecké výkony, které jsou opravdu velmi kvalitní a dětští herci nikterak nepokulhávají za výkony svých dospělých hereckých kolegů. Tohle není jen obyčejný film, tohle je film s úžasnou atmosférou a jedním milým příběhem, který prostě chytne za srdce. Zde nemám nad čím váhat, film si pět hvězd zaslouží a taky je ode mne dostává. (25.06.2012)

Poutavý příběh o dvojici naprosto rozdílných rodin žijící přes ulici naproti sobě. Pravděpodobně nejvíce zaujme způsob vyprávění, který je nastíněn ze dvou úhlů pohledu dětí a jejich milostném příběhu. Bylo to sice milé, vtipné a velice příjemné sledování, přesto jsem však očekával dojemnější závěr a ohledně čtyř hvězd proto stále váhám. Popřípadě to na ně vyjde jen velmi těstě. 70% (14.08.2022)

Tak stejně jako u jeho předchozího filmu Než si pro nás přijde, se Reinerovi (skoro) podařilo dostat mě tam, kam chtěl. Znovu šlo o neobyčejně pozitivní a příjemnou podívanou, jenom s tím rozdílem, že režisér místo ironie, hořkosti, nadhledu, (nepřeháněného) dojímání a bilancování přišel s kouzlem v podobě obrovské dávky přirozenosti. Člověk se tak na ty 2 dívá, po chvíli se musí začít usmívat, a to mu vydrží vlastně až do konce filmu, který režisér dokázal vkusně ukočírovat. Nápad s 2 pohledy na stejnou věc se tady určitě vyplatil a i výběr hlavních protagonistů se vcelku vydařil (i když Callan McAuliffe mi tolik k srdci nepřirostl). Potěšila také dobová hudba, a přestože mě film nedostal tolik, jak bych si sám přál, poctivé 4* si tahle neobyčejně milá věc zaslouží (i když pořád tak nějak nechápu, že právě tenhle režisér natočil i Misery nechce zemřít, tomu se alespoň říká žánrová obměna). (25.05.2013)

Už od prvních minut jsem začínal tušit, že tohle by se mi mohlo líbit. Mé tušení nezklamalo. "Má mě rád, nemá mě rád" je jako precizně namíchaný koktejlík, který je naservírovaný v krásném pohárku, sám o sobě chutně vypadá, ještě lépe chutná a po jeho požití je vám neskutečně příjemně a dobře po těle i po duši. Zkrátka chuťovka a sladká odměna spojená s neopakovatelnými a jedinečnými pocity při její konzumaci. Že přeháním? Ani trochu. Snímek je opravdu skvěle zpracován, moc se mi líbila forma, v níž je podáván, takže chvíli je onen oddechový, romantický, komediální i lehce dramatický děj líčen z pohledu jednoho hrdiny a poté se vrací, aby nám vše ukázal i z druhé strany. Vskutku znamenitý tah. Nebylo by fér, kdybych nezmínil výborný soundtrack a obdivuhodné herecké výkony ústřední dvojice. Rád bych ještě vyzdvihl velmi sympatickou postavu dědečka, jenž zde představuje moudrost, tolerantnost a takt v jinak velmi zvláštní rodině, jež si o sobě myslí, že je víc, než "póvl" odnaproti. Jedna společná návštěva však může ukázat, jak se věci opravdu mají. Otec idiot, dcera "ťopka", syn srab, matka vcelku normální a děda pobral kladné vlastnosti za všechny. Rob Reiner mi připravil velmi příjemné překvapení, které si zaslouží diváckou pozornost a ode mě i plný počet hvězdiček. (15.12.2011)

Přišlo mi to moc vyumělkovaný. Holčička do něj byla zamilovaná nějak podezřele dlouho a já nevim proč. Hlavní hrdina mi totiž nesednul, vyhazoval jí vajíčka, vypadal přihřátě a v sedmý třídě nepozná kohouta od slepice, prostě to byl celkem debil. Uznávám, že ta vyprávěcí struktura, kdy je událost líčena z pohledu jednoho a pak zase trochu flashbackoidně z pohledu toho druhého, je fakt dobrá a i třeba společná večeře rodin se mi líbila. Jen to na mě celkově zas až tak nezapůsobilo, jako např. Reneirův starší majstrštyk Stůj při mě. (26.06.2011)