Město žen

Zvláštní je, že film Město žen by se dal bez problému nazvat „typickým Fellinim“. Hlavní hrdina prochází jakousi katarzí ve vnímání opačného pohlaví a to po tom co, donucen svým libidem, vystoupí z vlaku následujíce jako pes, jakousi záhadnou ženu, která ho přivede do krajin, kde se vyskytují téměř výhradně feministiticky naladěné ženy. Ze života se mu tak stává spíše peklo než očistec. To záleží na individuálním výkladu závěru. Nastává klalsický Felliniho řetězec absurdních až surrealistických scén daleko za pomezím snu a reality. Město žen je ale bohužel příliš ztřeštěným dílem, místy dokonce až odpodivým a tak shlédnout jej až do konce vyžaduje určitou dávku vůle. Některé scény sice pobaví, ale jako celek je film spíše slátanina. Hranice mezi genialitou a šílenstvím je někdy nepatrná, ale ne v tomto filmu, ten rozhodně geniální není. (25.06.2012)

Ó - ten objekt útrpný - MUŽ - a že začíná to matkou už - a přezevšechny učitelky, manželky a milenky končí poslední tou stařičkou sestrou milosrdnou kdesi v koutě před cestou v Nebesa... Po celé té své marné cestě za >jedinou< ideální ženou vysněnou, partnerkou, bohyní... A ještě navíc musí - nastojte! - čurat vestoje!... ;-) . . . "Všechny ženy jsou krásné!...", pravil Mistr F. onu věčnou i když ne vždy vděčnou PRAVDU na transparentu při srocení žen hned v úvodu téhle mistrovské taškařice... ;-) . . . Nu ano, přitakává igi - leč dodává k tomu: "...Některé jsou více krásné, některé jsou méně krásné..." . . . Nakonec - asi tak jako ty filmy, že... ;o) . . . A přetěžko je proto hodnotit tuhle ryzí felliniovskou feministickou féerii, téměř dvouapůlhodinový vizuálně rozjívený blázinec pro jednoho navenek blazeovaného samce a množství niterně dávno ne blažených žen (které každá ač jiná - v jednom zajedno zcela jsou... ;-) - coby intelektuálně přepointované, avšak nadčasové satirické podobenství o věčném rozporu, který v sobě nosí TI z Marsu a TY z Venuše... Kozy, cecíky, zadky, prcinky, kundy, frndičky... masturbace, felace, penetrace... vášně bezedné - traumata nezbedná... - jen to sviští, jen to lítá - a chudák Snaporaz, ten křehký a citlivý muž se svou chtivou >okurkou< asi pozdě zalitoval, že si nechal zase jednou >ujet< vlak... Nebo to byl naštěstí všechno jenom ZLÝ (?;-) SEN? ;-)) . . . Nu, netřeba v TOM ;-) hledat vždycky hloubku, že... ;o) . . . Tak Mistře, že jste to VY! Tak nakonec těch pět hvězd... I za ten skvělý a s jakýmsi vlídným rozřešením i smířlivý a vlastně >šťastný konec< se světýlkem kdesi na konci tunelu... Protože všechno je to stejně nakonec jen hra, protože tohle je Vaše HRA, Vaše vidění těch věčných věcí lidských a Vaše svébytná a marně (ne)napodobitelná poetika, protože Vy - i ten "božský Marcello, miláček žen" - VY jste na to zkrátka tenkrát měli... ;-} - - - - - (Poprvé viděno kdysi kdesi, znovuzhlédnuto příznačně v hluboké noci před kalným osamělým ránem 16.10.2008 na ČT2, komentář zde jako osmadvacátý - 16.10.2008) (16.10.2008)

Město žen je přesně tím druhem filmů, které se nedají zhodnotit jednou větou a kde je možné akceptovat podle nátury diváka a jeho momentálního rozpoložení prakticky jakékoliv hodnocení. Groteskní hříčka o flirtu jednoho stárnoucího seladona s neznámou ženou z vlaku se změní v typicky felliniovské putování hlavního hrdiny konfrontovaného se sebevědomými, muži pohrdajícími ženami. Barvitá podívaná, která obsahuje řadu dekadentních prvků a extravagantních scén, kde divák až do samotného závěru netuší, kde končí realita a začíná halucinace nebo sen, je vlastně režisérovým sarkastickým účtováním s moderním feministickým hnutím. Za sebe můžu říct, že například od manýristického Satyriconu jsem se velmi slušně bavil a tenhle kousek řadím k Felliniho nejlepším filmům, byť ve druhé půli se snímek zbytečně natahuje a některé obrazy jsou zatížené autorovou sebestředností. Celkový dojem: 85 %. Bez ohledu na o, že řada diváků může filmu vytýkat nedějovost a přílišnou abstrakci či nadsázku, jde v každém případě o velkou filmařinu, která ovlivnila moderní kinematografii. (15.10.2008)

No....tak další rozporuplnost. Do scény se zdrogovanými holčičkami to byl geniální snímek, z kterého šlo vytřískat cokoliv. Zajímavá a dokonce poměrně originální zápletka (!), která se mohla rozvinout do jakékoliv podoby (bohužel i včetně té, do které byla nakonec rozvinuta). Říkal jsem si asi tak do poloviny: "Fellini se snad na stará kolena naučil točit i zábavné filmy." Do oslavy děvkaře byl snímek výjimečný na režisérovy poměry také překvapivě jasným dějem. Příběh byl soustředěn na jedinou postavu. Ovšem s již zmiňovanými holčičkami se z toho znovu stává samoúčelná šílenost ála Satyrikon, kterou jsem ale překousával poměrně v klidu až do samotného závěru s výjimkou asi posledních 10-20 minut, kdy jsem se poprvé(!) podíval na hodinky. Moje akceptování téhle zběsilosti bylo způsobeno několika důvody. Za prvé jsem měl při sledování poměrně dobrou náladu, za druhé jsem byl díkybohu v místnosti sám a za ten třetí a největší důvod považuji především radu, kterou jsem si dal sám sobě: "Hlavně se nesnaž tomu filmu přijít na kloub. Kromě zřetelného tématu feminismu a jeho povedenému zesměšňování ty ulítlosti opravdu nemají žádný význam. Představ si, že jsi prostě na Matějské pouti a chodíš z atrakce do atrakce, vybíráš si pochopitelně jen ty nejintenzivnější a hlavně vůbec nepřemýšlíš nad tím, že ta kabinka na centrifuze je zavěšená na vyklajícím se šroubku a ta atrakce samotná ti nedává nic jiného, než velice nepříjemný pocit." (06.06.2006)

Federica Felliniho se velmi těžko hodnotí. Je to prvotřídní umělec, ale některým jeho filmům prostě nerozumím a nemohu jim přijít na chuť. Slibovala jsem si od tohoto filmu daleko více, zvláště, když tam hrál dvorní herec režiséra - Marcello MASTROIANNI. Marná sláva, znovu jsem si ověřila, jak tohoto herce ženy milovaly, že se na film s ním vydržely dívat, i kdyby to byla sebevětší volovina. Tento film je zmatený sen "muže proutníka" jedoucího ve vlaku a jak už to ve snech bývá, obrazy jsou komické i zmatené i horrorové scény. Nejsem žáden puritán, ale v r.1980 točit některé choulostivé scény byla dosti velká odvaha. No, FELLINI si to zkrátka mohl dovolit. Ale přesto dávám pouze 3*. (25.01.2011)