Wall Street: Peniaze nikdy nespia

Nepatřím mezi ty, kterým hrají finance v životě první housle, nebaví mě sledovat index burzy v Tokiu a o převodech imaginárních peněz si myslím svoje. Přesto jsem se těšil na zákeřné finanční machinace kapitalistických mozků, ale moc jsem si jich neužil. Místo toho jsem viděl vztahovku na téma táta-dcera, matka-syn, padouch-mrtvola a přitom jsem získal zneklidňující přesvědčení, že v globálním světě je v podstatě jedno jestli milion dolarů vlastním nebo dlužím. (11.08.2011)

Oliver Stone ztratil nit a nemůže ji už nejmíň 10 let znovu najít. První díl je oproti druhému dílu strhující podívaná. Tady je to zívačka, rodinné problémy mě moc nezajímaly a celý film sem se spíše těšil až Shia nakope Brolinovi zadek. Upřímně považuju druhý díl za naprosto zbytečný. Nevzpomínám si v poslední době na zbytečnější pokračování. Chápu ale že v době finanční krize měl Oliver potřebu něco sdělit. Cameo Charlieho Sheena jsem myslel že bude výživnější. Takže nám všichni zestárli a ani Douglas už není tím Gordonem Gekkem, kterým býval. Přesto si umí stále ukradnout, hlavně v první polovině, scénu pro sebe. 50% (19.05.2011)

Režisér Oliver Stone sa vrátil do prostredia vyleštených mrakodrapov, značkovej spotrebnosti, nekompromisného obchodu v mene chamtivosti a prestíže vo veľkom štýle. Atmosféru elitárstva šíri za pomoci fenomenálnej kamery. Podobne ako v prvotine, aj dvojka disponuje Gekkovým silným morálnym protikladom. Horlivého Buda Foxa (Charlie Sheen) tu ale vystriedala morálne už vyzretá osobnosť brokera Jacoba Moorea (Shia LaBeouf). Chlapčenský Jacobov vzhľad ostro kontrastuje s finančníckou atmosférou dolného Manhattanu. Dynamika hybnosti finančných transakcií je osadená do obrovských luxusných rokovacích miestností. Monitory s množstvom stĺpcov o burzových pohyboch blikocú na napätých tvárach brokerov. Jednoznačnosť dobra a zla sa ale prejavuje príliš klišé formulkami a nevhodne sentimentálnym záverom. (07.03.2019)

Gordon Gekko je zpátky a s ním Stone ve vrcholné formě. Konečně z něho zase čiší osobnost, která se nebojí tnout do živého a patřičně se v krvácejících ranách nimrat. Pravda, to rodinné blbnutí tu moc nefunguje a především slzopudný konec je jasným důkazem, že jedinečná nekompromisnost osmdesátkových dramat je nenávratně pryč. Jinak ale vládne spokojenost. Filmařsky i dějově jde o silného koně letošního roku, který stojí pevně na vlastních nohách. Že je čistě náhodou pokračováním klasiky je více méně vedlejší... (18.09.2010)

Oliver Stone se snaží vrátit do první ligy? Zatím to tak nevypadá, spíš jen opatrně otvírá dveře do světa kterému dřív vládl. Do světa VELKÉHO dramatu a nesmlouvavé sociální kritiky. Kdysi totiž dokázal svými filmy přímo rvát koule, kdežto teď jen opatrně pošťuchuje - myšlenkově není jeho návrat na Wall Street úplně plytký a s chutí se opírá jak do hypoteční krize, tak i do lidí v jejím pozadí, ale stále jede jen na půl plynu. Místo skutečného inside looku zvrhává ekonomické podhoubí do napůl zelené agitace, a samotné drama "zlých" a "ne až tak zlých" pánů s kravatami se převrací do zdaleka ne tak svíravého melodramatu o rodině, smíření a oslavě zidealizované budoucnosti plné malých dětí a malého života. Ale přes to, nenudí a dokáže držet krok s dobou, dokáže být aktuální - ať už se to týká příběhu samotného, nebo režie která je opět parádní ukázkou vyspělého řemesla a důkazem že když je Stone za kamerou, tak stále ještě moc dobře ví co dělá. A stejně tak to ví i Michael Douglas, na kterého je po dlouhé době opět radost pohledět. 7/10 (04.07.2011)