Obsahy(1)
Jedinečný projekt Olgy Špátové zachycující Karla Gotta ve chvílích triumfu i přemýšlení o klíčových momentech vlastního života. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (79)
Upřímně - zajímal mě pohled na člověka, který je už minimálně dvacet let hudebně mrtev. Tohle je typický "narozeninový" dokument - shrnutí všeho a zároveň ničeho a já při sledování přemýšlel, kdy to tedy ten fenomén vlastně začne zobrazovat. Nestalo se tak a já viděl vše, co už k vidění bylo. Ospalé a bez života. Jediné, co mě trošku zvedlo bez židle, byly řeči Ladislava Štaidla. Netvrdím, že to měl vždy a za všech okolností jednoduché, ale ty blbosti, co tam povídal o tom, že když mohl on za normalizace do zahraničí, mohli logicky i ostatní umělci, si mohl vážně nechat pro sebe. ()
Dokument "dcery" o svém otci a jeho životě, který měl obrovskou propagací a mohli jste na něj dokonce vidět upoutávky v kinech (!) a dočkal se slavnostní předpremiéry, je ještě více problematický jako nejnavštěvovanější český polistopadový dokument, jenž také produkovala TV Nova - OBČAN HAVEL. Z FENOMÉNU GOTT se nedozvíme vůbec nic o tom, jak fenomén vzniknul, možná oceníme užití spousty archivních záběrů a fotografií (které jsou ale notoricky známé) a budeme chtít dostat ránu z milosti pokaždé, když božský Karel odhodí svou pózu a začne pseudofilosofovat, přestože předtím mluvil pouze ve floskulích či anekdotách. Nesmyslné zaměření se na rodinný život, které má ukázat, že na něj KG nemá kvůli práci potřebný čas, je duchaplné a trapné jako bulvární deníky, které stejně jako "dokument" kloužou po rádobylesklém povrchu. Hloupost, amatérismus a nejednotné téma (o čem to točím? pro koho vůbec?) jsou pořád ještě snesitelné, což se nedá říct o obhajobě let normalizačních a rozhodnutí, které v nich musely slavné osobnosti vykonat (zlehčovat antichartu, wau). A já myslel, že normalizaci mohou obhajovat či toužit se do ní navrátit pouze zrůdy typu Poledňákové. 3/10 ()
Gotta neposlouchám, ale za jeho absolutní profesionalitu a maximální přístup a odevzdání se řemeslu si ho více než vážím. Olga Š. se snaží jít v tatínkových stopách, ale tímhle kouskem se moc neukázala. Na rozdíl od Karlovy profesionality je její dílko veskrze amatérské, takové domácí video k Mistrovým narozeninám. ()
Hodně lidí se nevyjadřuje k dokumentu samotnému, ale ke Karlu Gottovi, tak tedy i já... i když jsem tak mladý, že jsem nezažil jeho nejlepší léta, přesto si myslím, že jde o jedinečného umělce i osobnost, stejně tak i dobrého člověka, kterého si vážím a lidé by měli také... kdyby se energie, věnovaná jeho uražení na těchto stránkách, věnovala něčemu dobrému, nebylo by na světě špatně :-) ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (1)
- V roce 2009, kdy snímek odvysílala televize Nova, se stal titul nejsledovanějším televizním filmem roku. [Zdroj: mediafax.cz] (hippyman)
Nejsem žádný zaujatec ani fanatik. Karel Gott i ve svém pokročilém věku je obyčejný kluk s Plzně, který chce uspět. Je z něho cítit upřímná touha se blýsknout a zažít potlesk na výsluní. Není žádným disidentem ani dekadentním umělcem buřičem, ovšem není ani nepřítelem těchto hodnot, jen jdou takřka bez dotyku kolem něho. První může být vždy jen jeden a o to Karel Gott usiluje prostřednictvým svého řemesla celý život. Toto má zkrátka v krvi a je to jeho přirozeností, součástí, niko-li naučenou pozou. Co se týče samotné hudby, tak má Gott ve své kariéře skutečně několik etap. Hudebně a pěvecky na vrcholu byl nepochybně zejména v polovině šedesátých a začátku sedmdesátých. Ač si to mnoho rokenrolistů, bigbeaťáků nepřiznává, tak Gott je pěvecky dokladatelnou součástí českého rokenrolu. Tedy určitě né svým životním postojem, tam se Gott vždy hlídal. Ovšem v šedesátkách na podiu ten rokenrol dokázal pěvecky vypálit takovým způsobem, že by i Elvis zrudl závistí.Toto mu prostě nikdo neodepře. Nemůžeme mu upřít, že po celou svou kariéru spolupracoval s nejlepšími muzikanty, orchestry, kteří a které se u nás kdy objevili. Na jeho počátcích můžeme zaregistrovat jazzové a swingové období, které ho v jeho tvorbě velmi pozitivně ovlivnilo. Americkou gramofonovou společností Columbia byl označován za evropského Sinatru, tenkrát byl neuvěřitelně všestranný. Naopak v sedmdesátkách se z něho stal spíše romantický belcanto zpěvák, ovšem opět s velkým Z. Nakoukl i velmi citlivě do folkloru. V osmdesátých letech zaplul celkem šikovně do vod středního proudu již zformované kolovrátkovité Pop Music. Avšak i zde má své světlé chvíle. Od poloviny osmdesátek je to hudebně dodnes již pořád ten stejný Karel Gott. Stal se z něho jaký- si trubadůr romantiky a krásy obecně. Rokenroly v jeho dnešním provedení od něho působí málo živelně a dosti dřevně. Proto se dnes již možná na jeho velké kvality zapomíná. Celkově se Gott stal univerzálním zpěvákem, který dokáže nadprůměrně zazpívat coko-li a přitom neztratit svůj pěvecký výraz. Toto potvrdí každý kritik, který tomuto rozumí a déle se tím zabývá. Jako osobnost je Karel Gott již ze své podstaty charakteru profesionál za hrob, který chce za každou cenu uspět.Tomu přispůsobil a podřídil takřka vše ve svém životě. Jisté části populace právě toto vadí. Mne osobně vadí velmi povrchní posuzování Gotta dnešní doby, právě touto částí populace. Pro ně je to normalizační zpěvák z dnešního bulvárního tisku. Jiří Černý, hudební kritik řekl a odpověděl na otázku: " Co se vám vybaví při vyslovení jména Karel Gott? Jedna z nejsložitěších hudebních osobností vůbec ". Myslím, že má pravdu v tom, že Gott by se měl hodnotit zejména hudebně, protože pro něho je hudba alfou i omegou, je to jeho řemeslo, vše ostatní jde kolem něho. Ono je však snazší zavrhnout ho celkově jako člověka a la normalizační božský Kája, než aby se každý hodnotící zábýval podrobně jeho tvorbou a uměním v rámci nějakých 50 let. To dá dosti zabrat. Dokument je dělaný pro fanoušky Karla Gotta nic víc. Dokumentu, který by měl shrnout výše zmíněné etapy Gottova hudebního vývoje, jsme se nedočkali a nevěřím, že se kdy dočkáme. Jakákoli odbornost zde nebyla ani v náznaku. Dříve existovali alespoň odborné hudební časopisy př: Melodie. Ale to už je jedno. Mám dojem, že Gott je většinou populace i svých fanoušků vnímán povrchně, toť vše. () (menej) (viac)