Oči války

Danis Tanović po excelentnej prvotine spred ôsmych rokov znova ukázal, že autentickosť daného momentu v spojení s vojnovou tématikou vie preniesť na plátno ako málokto. Veľmi ťažká dráma s prvkami napätia, ktorá diváka celú hodinu drží v nevedomosti, že ktorým smerom sa film nakoniec bude uberať. V niektorých filmoch je podobný jav úplnou stratou času a pôsobí ako scenáristická bublina, no v tomto prípade je všetko rozohrané tak majstrovsky, že som hltal každú minútu, dialógy mali hĺbku a zmysel tak, aby si divák z filmu odniesol aj niečo viac, než len ustráchané pohľady pojašených faniniek na doráňané telo Colina Farrella. Aj napriek tomu, že Farrell patrí k hereckej špičke, nepovedal by som, že dokáže zahrať tak psychicky a fyzicky náročnú úlohu. Atmosféra je veľmi dobre vygradovaná, hudobná zložka bola trošku v úzadí, čo je škoda, ale True Faith od New Order zapasovala dokonale. 85%. (04.04.2010)

Ten příběh se opakuje se železnou pravidelností. Neznámý talentovaný tvůrce natočí s neznámými herci a minimem zázemí a kapitálu úspěšný festivalový snímek, který si získá přízeň publika i filmových publicistů a úspěšně si razí cestu po celém světě. Další film už natáčí s podporou silného producenta, hrají v něm mezinárodní hvězdy filmového plátna a ambice jsou cítit z každého kroku štábu i z každého záběru. Jenže i přes snahu a investice je výsledek často víc než rozpačitý. Danis Tanović zabodoval nejen u mě, ale v podstatě u všech se svým autorským snímkem Země nikoho, který byl skvělým komorním protiválečným dramatem a režisérovi tehdy stačili tři vojáci uzavření mezi frontovou linií a spoutaní vzájemnou nenávistí k tomu, aby vybudil maximální emoce. Tady se zjevně snaží o totéž, ale tak nějak to drhne a výsledek neodpovídá očekávání. Rozum by chtěl téma a snahu ocenit čtyřmi hvězdičkami, ale emocionální část mého já říká, že tři hvězdičky jsou tak akorát. Ano, pointa je silná a drsné scény z polního lazaretu v povstaleckém Kurdistánu jsou působivé, ale to je na stominutový snímek trochu málo. Celkový dojem: 60 %. (22.02.2014)

Jedna věc je jistá, válečný reportér musí stát na nějaké straně, chca, nechca, jinak by se nedostal vůbec nikam. Tento postoj pak samozřejmě ovlivňuje jeho náhled na realitu. Jak se potom vyrovnat s faktem, že na druhé straně jsou také lidé, kteří prožívají totéž peklo, to fakt netuším. Je jasné, že je třeba zcela otupět, otrnout a to měkké vevnitř opancéřovat lépe než Tygra. Jednomu pak asi jebne a přestane rozlišovat to skutečné od toho ostatního, tp správné od toho nesprávného a to normální od toho šíleného. Peklo těchto lidí pak začne doopravdy až v okamžiku, když se pokusí vrátit se do normálního, rozuměj civilního, života. Náraz reality na jejich krunýř bývá většinou fatální. Ten náš svět raději vidí, jakkoli je to perverzní, ty dvě nejjednodušší věci na světě (Sonnery:-)), jak si vzájemně čistí nádobí, než jak někdo přijde o nohu, ruku, barák, rodinu, celou vesnici, město, všechno všecičko jen proto, aby nějaký čůrák ve stetsonu a vysokejch botách mohl jezdit ve svém obrovském autě za stejně nízkou cenu benzínu za galon jako jeho fotr. Tak, asi tak (03.11.2010)

Skvělý Colin Farrell hraje válečného fotografa Marka Walshe, který už přes svůj objektiv viděl příliš mnoho. Traumata z války nechávají mnohdy horší následky na duši než na těle a po všem prožitém je těžké se vrátit do normálního života, zvlášť pokud ještě člověk skrývá děsivé tajemství. Silný psychologický příběh o hrůznostech války a jejích dopadech. (05.10.2010)

Dva kamarádi, váleční fotografové, v Kurdistánu, kam se dostali do bojové linie.Válka a zranění jednoho z nich, které ho poznamená. Nezvěstný přítel, jehož žena má každým dnem rodit. Ale Colin Farrell s odmítá uzdravit. Fantastický Christopher Lee jako dědeček krásné Vegy Paz v roli léčitele duše....něco tomu chybělo, někde bylo hluché místo, které mě rozčilovalo a nedokázala jsem ho najít.Ale hudba, ta byla nádherná, moc dlouho mě takhle žádná nedostala, stačilo jen tiše sedět..... (25.09.2013)