Mesiac 44

Emmerichovy počátky v kariéře, a jak tak čtu komentáře, tak trošku nechápu, o čem vlastně uživatelé píšou. Stačí mi jen jedno, pomalu si projet Hvězdnou bránu a právě tenhle film a hned mám jasno, kdo na tom všem měl tu čest pracovat. Sice Měsíc 44 nemá pevně danou příběhovou linii, ale tak po dvou třetinách to začně solidně gradovat a i když je to všecko tajuplné, temné, a efekty moc vidět nejsou, ačkoliv jsou zajímavé, na svojí dobu, tak nakonec ten konec to rozjede a zastaví až na samotných titulkách. Film, který vynesl Emmericha do nebe mě tím svým přízvyskem trošku zaráží, ale pravda je, že na svojí dobu je odvážný a to se cení, plus takovéto filmy mám rád, takže tři hvězdičky jsou jasná volba. (22.12.2008)

Při prvním zhlédnutí jsem byl přesvědčen, že jde o americké sci-fi. Jistě, příběh nijak nevybočuje z podobných zpracování, ale technicky je velmi dobře udělán. Asi donekonečna může divák omílat, že inspirace klasikou - Vesmírnou odysseou počínaje přes Vetřelce a Hvězdné války až k Blade Runnerovi - je očividná, ale zkuste přijít s novou formou, když jsou zde filmy tak těžkého kalibru. Ladění do temných barev vytváří tajemnou, až paranoidní atmosféru. Výkony herců jsou odpovídající žánru, mě potěšil, jak jinak, Malcolm McDowell. Za velkou louží to pak Emmerich rozjel naplno a ve velkém - rozuměj bombastickém - stylu. (21.03.2011)

nadsazené nostalgické hodnocení. pro někoho kdo už videl snad 1000krat všechny díly vetřelců, terminátorů, predátorů, robocopů atd. je to velice přijemná retropodíváná za pár kaček, která připomene, že sci-fi béčka dnes nejsou to co byli sci-fi béčka tehdy (80. léta až začátek 90. let). a jsem sci-fi fanda :) (20.12.2008)

Sci-fi příběh by docela šel, není to žádný zázrak ale zároveň ani přímo blbost, je ovšem nepochopitelně nerozvinutý. Celý film se děje na základně s tím, že občas nějaký ten letec vyletí na zkoušku a i ta je poněkud... nedostačující. McDowell dostal nevýraznou roli a ostatní herci byli taky nic moc. Fandům sci-fi by se to možná mohlo líbit, mně ne. (11.04.2010)

Kámen úrazu tkví v tom, že poprvé jsem Měsíc 44 viděl někdy v patnácti, a tudíž se mi blaženě nostalgický úsměv roztáhne od ucha až k uchu hned v ten moment, kdy se nevídaně prkenný jednoksichtař Paré poprvé zjeví na plátně. Co na tom, že kolem něho celou dobu poletují mašinky nápadně podobné těm z o dvacet let starší české komedie Zítra vstanu a opařím se čajem, týž film ostatně asociuje i sonorní palubní hlášení (ano, něco jako "...cestující do pravěku se shromáždí u brány osm." ). Nemůže vadit ani fakt, že postavy dělají věci tuze nelogické - koneckonců řekněte sami, podrobili byste ve sprše sodomii člověka, který vám bude za hodinu dělat navigátora v kaňonu úzkém jak anální otvor dvacetiletého mladíka? :) Piloti čtoucí sonety a odsouzení vrazi, kteří si je od nich půjčují, toť Emmerichův denní chleba a já se směju a směju a směju... říká se tomu guilty pleasure. Co je třeba Rolandovu "poslednímu evropskému projektu" přiznat, je dusná atmosféra plná mlhy a poblikávajících zářivek - a že to je víceméně nežádoucí efekt nedostatku producentských financí, radši nikomu neříkejte. Já sám pro sebe si píšu nesmírně pobavených 60 %, ale vy ostatní to čtěte jako čistočistou čtyřicítku a o hvězdu míň, platí? :) (04.06.2009)