Mesiac 44

Hi! Welcome to Moon 44. My name is Tyler. Rolland Emmerich potvrzuje Měsícem 44 známou pravdu, že bytostně béčkovým tvůrcům pomáhají podvyživené rozpočty dosahovat výsledků, které jsou v jednotlivostech zaměnitelné s uměním; pomni smutný osud Petera Jacksona. Za německé peníze a v německých studiích Emmerich s Devlinem modeluje ve vši lacinosti 7 000 000 DEM působivě nehostinný svět extraterestrické těžařské kolonie. Díky oslepujícímu protisvětlu, nemilosrdnému kontrastu, chladným neonům, industriálním členitým interiérům (a lajdáckému přepisu na DVD z dílny Řiťka Video) vidíte jen málo z toho, čím se levné velkolepé filmy obvykle prozradí. Dojem vytoužené spřízněnosti s obdařenějšími projekty podtrhuje soundtrack Joela Goldsmitha, který jakoby se nemohl rozhodnout, chce-li být spíš Vangelisem nebo monetizovat to, co jako by spadlo pod stůl slavnějšímu otci při ozvučování Total Recall (které přistálo do kin o měsíce později). Práci se zápletkou zvládá sice Emmerich hůř než výpravu, ale pomáhá mu, že podklady vůbec nejsou zlé. Když (se) právě neplýtvá celuloidem na legrační honičky vrtulníků po temných kaňonech a macho výstupy, zahalenými mraky testosteronu a bůhví proč nepřetržitě unikající páry, sledujeme zajímavě se rozvíjející třídní (ve školním i marxistickém smyslu) střet grázlů a nerdů v blade-runner-alienovsky bezskrupulózním prostředí galaktického korporátu. Film zanechal nutkavou chuť instalovat Unreal Gold. (17.10.2020)

Skoro bych řekl amatérsky natočená vynikající Sci-Fi. Proč? Pokud jde o potenciál příběhu, je veliký, ale provedení je poněkud těžko stravitelné. Hudba na takovýhle snímek pozoruhodně skvělá. Děj je místy dost nezáživný a postavy černobílé, ale v poslední třetině vás v tomto směru čeká nejedno milé překvapení a změna. Pokud jde o dabing, důrazně nedoporučuji. Celkově je to levné béčko, u kterého se však nemůžu zbavit dojmu, že k totálnímu fiasku nebo úspěchu má daleko. Takže ode mě 50% = 3-/5 (15.02.2011)

Starší sci-fi béčko, kde jsou ještě krásné modely vesmírných lodí a helikoptér. Kam se hrabou všechny ty dnešní digitální triky proti tomuhle. Nechybí nic co byste od tohohle filmu očekávali. Hloupé hlášky, hlavní hrdina hulí jedno cíčko za druhým a ten drsňák O'Neill nakonec taky vyměkne. Kdybych někdy hrál ve filmu, tak určitě v takovém. Old but Gold. (19.11.2013)

Tři magická slůvka. Intersonic Video Collection. Emmerichův poslední evropský film a zároveň jeho lístek do Hollywoodu nedopadl vůbec špatně. Co se týče scénáře, sází na neemerichovsky realistický komorní příběh v tradici OUTLAND či MůJ NEPŘÍTEL, který sice (již zcela emmerichovsky) žánr nikam neposouvá (a fungoval by dost dobře i bez sci-fi pláštíku), ale i když jsou intriky společnosti dost prostoduché, díky napětí mezi vězeňskými rabijáty a hošíky od komplů nenudí. S výjimkou celkem slušného finále tu není moc akce, ale výprava a triky jsou perfektní, i když samozřejmě nic, z čeho by si člověk sedl na prdel. Rutinní obsazení hrdiny (Paré) a padoucha (McDowell) s sebou bohužel přineslo i tradiční nevýraznost prvního a přehrávání druhého a hodně pozornosti tak na sebe strhává mladý Dean Devlin, pozdější Emmerichův spoluscénárista a producent. Připomnělo mi to komiks, co kdysi vycházel v Kometě a jmenoval se Dračí let. (12.02.2007)

Před odletem do USA natočil Emmerich toto sci-fi béčko, které i přes určité kvality mohlo být lepší a hlavně zábavnější. Nemá cenu se nějak rozepisovat o příběhu protože ten v Emmerichových filmech nehraje takřka žádnou roli. I když film neměl velký rozpočet nevypadá vůbec lacině a některé triky vypadají dokonce velice dobře. Herci nepředvádějí žádné extra výkony a spíše se jen snaží tvářit cool a fakt, že hlavní hrdina se jmenuje Stone to jen potvrzuje. Největší problém filmu je fakt, že se v něm moc neděje a i přes standardní akční stopáž jsem se dost nudil. Je vidět, že v USA se Emmerichovi daří lépe než v rodném Německu i když občas šlápne vedle. (24.12.2008)