Neobyčejné životy

Hodnotit takový dokument je hodně těžké, ale po díle s nesmírně milým Pepíkem Dvořákem musím dát 80 %. Krásný díl. Díl s Gotťákem nazvaný Neobyčejné životy pana Karla Gotta byl naprosto skvělý - během rozhovoru režiséra Viktora Polesného s Kájou uvidíme spoustu starých záběrů z koncertů či života tohoto velikána, rozhovor se nevyhýbá žádným tématům, je zcela spontánní. Bomba díl. (18.05.2011)

Jiří Štěpnička ****Labuda***Maciuchová *Tomáš Töpfer ***** (že by budoucí prezident ?) Simona Stašová obyčejně neobyčejná ale v tom je ta síla ****Lasica****Menzel ***,Ivan Trojan takové jakoby nudné...3-4*,Hrzánová 4*,Cibulková uff 5*...Zedníček zajímavej chlap, ale dokument žádná sláva...3*Medvecká 3*Dejdar2*.Munzar 4*Šafránková 4*,pan Skopeček skvělý vypravěč se skvělým humorem...Trávníček *...herecky i lidsky nezajímavý ...Kolářová za úvahy 4*,Menzel 3* vše co říkal znám z biografie,Neckář4*,Peterka 5*, Landovský 3,Gott * neochota Gotta jít po stopách své rodiny, míst kde žil jako dítě velmi zřejmá, takže model "ve studiu sedí 2 mluvící hlavy" a do toho pouští tisíckrát omleté záběry jest děs...pane Polesný (a mistře)....au...Švehlík s Maléřovou pár excelenc...5*,Marta Vančurová- nikdy jsem na její demonstrované křehké a plaché herectví neslyšel, to co z ní cítím je nedůvěra a odstup...3*, (06.06.2012)

Hodnotím díl věnovaný Václavu Neckářovi. Kdo četl knihu Cesta do mé paměti, toho v tomto dokumentu nepřekvapí asi nic. Kdo se o Neckářovu tvorbu alespoň trochu zajímá, toho zase nemohou nijak ohromit ukázky z videoklipů, úryvky písní nebo fotografie. Velké plus ale je vidět a slyšet Neckáře hovořit. S námahou, rozmyslem, ale přitom s jistotou. Za to, co v životě dokázal, a za to, jak se s ním v posledních letech porval a rve dál, ho budu vždycky obdivovat. (20.10.2013)

chtělo by to hodnotit díl od dílu, protože jejich kvalita je velice odlišná. Tři jsou nemastné neslané pro celý cyklus. Největším zklamáním zatím díl věnovaný Ivě Janžurové. Očekávala bych, že tento typ pořadů se bude věnovat hlavně herectví těchto vybraných persón a nikoli jejich soukromému životu, do kterého divákovi až tak moc není. Mnohem raději bych se dozvěděla něco víc o tom, jak si Iva Janžurová cení některých svých rolí, co všechno hrála na divadle, jak jí bylo bráněno v hraní atd.atd., než to, kde se v dětství sáňkovala a jaká je dneska babička... (15.05.2016)

Zita Kabátová očima Jiřího Stracha je dokument s dosud nevídaným přesahem. Film, který je zároveň nepatetickým zamyšlením nad smyslem života. Sedmadevadesátiletá herečka tu s okouzlujícím nadhledem a osvobozující upřímností rekapituluje svůj život. Z výše svého věku si může dovolit vše, nic není trapné, ubohé, její prohřešky jsou dávno nedůležité. Je to úžasné svědectví: když se člověk dožije, dobere se moudrosti. Má-li to ale sdělit veřejně, musí dostat k ruce skutečného režiséra, protože paskvil se nakonec dá vytvořit ze všeho. Většina zbývajících epizod by patřila spíš do bulváru a nikoli na veřejní obrazovku. Jenže na té už se v tomto ohledu všechno dávno znivelizovalo. A tak zbyla jen laciná "drbárna" sugerující, že řeže do živého, přesně vyhovující maloměšťáckému vkusu, který televize pěstuje. (28.01.2010)