Welcome

Film, na který jsem narazila úplnou náhodou, pro mě představoval velké překvapení. Příběh jedné velké odvahy, zarputilosti a odhodlání zavede diváka do prostředí, které mu pravděpodobně není přílíš známé. Téma nelegální migrace se řadí k jednomu ze současných problémů zemí především jižní Evropy, lze se o něm z tisku mnohé dočíst, ale poznat ho hlouběji nebo alespoň částečně pochopit, je velice obtížné. Snímek se na imigranty dívá z jiného úhlu pohledu, ukazuje, že uprchlíky můžou vést k útěku z jejich rodné země i jiné (prozaičtější) důvody, než tomu bývá obvykle. Film zachycující smělý plán Kurda Bilala přeplavat kanál La Manche i přesto, že v počátku neuměl téměř plavat, je fascinující stejně tak jako postupné vytváření až kamarádského vztahu mezi ním a jeho instruktorem plavání. Pokud snímek zobrazuje francouzskou imigranční politiku podle skutečnosti, musím říci, že je v některých fázích velice přísná, až mě to osobně velmi překvapilo. Jediné, co mě na filmu občas vadilo, byly některé jeho vykalkulované scény a snaha dotáhnout alespoň některé dějové linky do dobrého konce (viz cesta instruktora plávání za Bilalovou dívkou do Anglie a další). - 90 % (28.04.2011)

Nechcem byť šťúral, ale na tomto filme mi neskutočne vadilo to, že príde vychudnutý , vyhladovaný Iráčan za trénerom plávania a chce aby ho naučil plávať. Za nejaký mesiac-dva, nový Venclovský pláva 43km do Anglicka. A skoro sa mu to podarí. Tak teda neviem, či ostatným táto do neba volajúca debilita nevadí, ale mne áno. A veľmi. To, že na to treba niekoľko ročný tréning, alebo prísun potravin každú polhodinu počas plávania, že to trvá nejakych 8-20hodin (podľa počasia, prúdov...), akosi každý ignoruje a pritom je to vlastne základnym kameňom celého filmu. Ťažký život utečenca, je jedna vec a nemožné je druhá vec. A tomuto subtílnemu chlapčekovi by nepomohol ani Aladinov lietajúci koberec. (28.12.2010)

Situace tak, jak jí črtá Lioret, děsí – paranoia i záludnost mezi sousedy připomene kulisy totality. Herecké výkony i subtilně vedená režie dobře korespondují s meoldramatickým podtónem. Co mě osobně vadí, je vyklakulovanost filmu, jeho snaha působit a přesvědčit za každou cenu. Je asi můj problém, že mě mnohem víc dostávají autentické a odtažitěji pojaté snímky. S Welcome jsem měl hlavně ke konci dost problém – přesně jsem věděl, co mi tvůrci předloží jako další námět k dojetí. To mě úplně nebaví, mám svůj rozum, abych věci domýšlel. Welcome mě prostě samou láskou a emocionalitou dusilo. Těžko se dojímat nad tím, čemu člověk nemůže plně uvěřit. Ale uznávám, že se jedná o důležitý a určitě chválihodný pokus veřejnost seznámit s dalšími temnými stránkami současné společnosti. (23.11.2009)

Jeden z nejlepších francouzských filmů poslední doby vypráví příběh ilegálního přistěhovalce Bilala, kurdského chlapce, jenž se z francouzského přístavu Calais snaží dostat do Anglie za svoji dívkou. Silný příběh o nikdy nekončící naději zobrazuje chmurnou autentičnost scén převaděčství, jenž často končí tragicky. Bilal zjišťuje, že je velmi složité přejít hranice přes přísná bezpečnostní opatření a tak se v zoufalství rozhodne, že jediným způsobem jak přejít, je kanál La Manche přeplavat. Za doprovodu instrumentální a velmi smutné hudby, která měla zvýraznit touhu, s jakou je někdo ochoten jít za svoji láskou, jsem trpce sledoval poslední zoufalé kroky Bilala, jenž tak odhodlaně riskoval svůj život, aby se setkal se svojí dívkou Minou. (12.07.2014)

Celkem by me zajimalo, jak by festivalovi povaleci z roku 2010 hodnotili tento film dnes? Mam na mysli ty, co zde pisou o xenofobnich a fasistickych Francouzech. Za me standartne natoceny film s nikterak vyjimecnymi hereckymi vykony a nijakou atmosferu. Me osudy techto migrantu nechavaji chladnym, nebudu mit uz nikdy potrebu si film zase pustit. (06.06.2023)