Iluzionista

Kromě pořád stejně uchvacující vyšperkované animace nemá Iluzionista moc z toho, co se mi líbilo na Triu z Belleville - jmenovitě výborný kabaretní/jazzový/swingový soundtrack (jeden z mých vůbec nejoblíbenějších), důvtipně vymyšlená zápletka, specifická poetičnost, ale i dávka nadsázky. Iluzionista oplývá podobnou poetickou atmosférou, z čehož těží především, ale chybí mi tu lepší nápad, který by film dokázal táhnout dopředu. Stejně tak vymizela nadsázka, vystřídána jen a jen sklíčenou náladou deštivých večerů. Ani nápaditost bellevillovského soundtracku se neopakuje. Takže jednoduše a zkrátka, Iluzionista je pěkný, ale za Triem z Belleville u mě značně pokulhává... (24.06.2011)

- 28.09.13 - „Magicians do not exist.“ Po dlouhé době jsem měl opět to potěšení vidět perfektně zpracovaný animovaný film, při kterém musel animátor vzít tužku do ruky a nečumět jen na monitor a klikat na myš. Díky této propracovanosti není zapotřebí zbytečných slov. Tento film není o iluzionistovy, nýbrž je iluzionistou samotným. Stejně jako on, je představitelem již zastaralých technik, pro které (podle filmu) není v tomhle světě už místo. Jako malá vesnička na břehu Skotska, tak i tento snímek docení jen menší skupina lidí, kteří se rádi ponoří do melancholického příběhu, který svede poslední boj proti dnešním zaběhlým konvencím. Neúspěšně. Zdá se, že ve městě, kde sklízí veškerou slávu afektovaní hudebníci není pro klauna, iluzionistu a břichomluvce místo a jediné vyhlídky do budoucna je buď hodit si mašli, nebo skončit na ulici. Podobně jak u The Artist (2011) tak i Iluzionista je krásnou poctou dřívějším řemeslům (ať už jsou jakákoliv) a já doufám, že toto není epitaf podobně dokonalým animovaným snímkům se srdcem na pravém místě. P.S. Díky iluzionistovi jsem si vzpomněl na mé dřívější přání, aby někdo zfilmoval (podobným způsobem) Machinarium. (28.09.2013)

Co Med zkazil, Iluzionista napravil. Kouzelná animace, jakoby z oka vypadla herní sérii Broken Sword. Oceňuji pěknou melancholickou atmosféru, vtípky, hudební doprovod, ale především krásný a smutný příběh, který je vyprávěn beze slov. Něco málo mi tam sice chybělo, ale i tak se jednalo o jeden z nejlepších filmů festivalu. (8/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Jakožto fanouška Mon Oncle je tenhle film pro mne zklamáním. Za prvé nevím, jestli bylo tolik zahořklosti už ve scénáři nebo tam něco při bylo cestou. Za druhé Tati své filmy ladil sice jemně nostalgicky (často smutek po věcech starých, dobrých, nyní opouštěných), ale vyvažoval to komikou a groteskou, nadsázkou, neustálým údivem nad moderním světem a řekněme jistým smířením se s novinkami. Pak si také nejsem jistý, ačkoliv se toho v jeho filmech moc nenamluví, jestli v nich hrála pořád kolovrátková hudba. Navíc mám pocit, že často stavěl na autentických ruších okolí, ne že by hudba překryla kontaktní atmosféru místa i času. Takže buď pan režisér nepochopil nebo nepobral přesně svět a cítění Tatiho, nebo k stáru Tati skutečně zahořkl na celý svět a humor ho opustil. Tenhle film, kde občas je animace vynikající a jindy jak ze šestákového komiksu, totiž postrádá onen nadhled, humor, veselí, a je jen štiplavě nostalgický, až nepříjemně, často sentimentální, až to bolí. Přišlo mi to celé nakašírované, neživotné. Takové - hele hele, koukejte všichni, točíme poctu Tatimu, jde to v jeho stopách, že jo?, ten film prostě budete milovat, musíte, vždyť je takovou poctou! No, podle mne není a možná by se i sám Tati začal po deseti minutách projekce ošívat. (03.02.2015)

Milé, no uspávajúce. Aj na veľkom plátne. Inak exkluzívne premietanie pre dvoch. Hudba decentná. Chýbali mi tam nejaké zrozumiteľné dialógy alebo titulky, niečo, čo by držalo pozornosť a väčší záujem o príbeh. Aspoň že mi nakoniec po záverečných titulkoch dali po zemi sa šmýkajúceho opitého Škóta v kilte. (30.3.2011 - Palace Cinemas, Aupark) (30.03.2011)