Věčné okamžiky Marie Larssonové

Pokud by si někdo v poslední době zasloužil mé sympatie, byla by to právě Maria Larsson. Film vypráví příběh na počátku 20. století o jedné neobyčejné a chudé ženě, která vyhrála fotoaparát, jenž změnil její dosavadní život. Marie je prostá, avšak celkem kreativní žena. Za manžela má ale opilce a děvkaře, který se ji nebojí ani uhodit, za což opět může alkohol. I přes sliby, že už se láhve nedotkne a následného déjà vu, ona svého manžela neopustí. Těžko říct jestli to bylo láskou, ale díky fotografování se z ní stává silnější a nezávislejší žena, která pečuje o svých sedm dětí. Everlasting Moments je filmem, který sice stojí za to vidět, ale jen v případě, že u podobně dlouhých a táhnoucích se děl nepropadáte nudě. Ve snímku totiž chybí výraznější momenty či zajímavé odbočky, a jelikož se vše točí především kolem rodiny Marie a jejího nadmíru žárlivého a zkrachovalého manžela, hrozí kolaps nejednoho diváka do stavu, kdy nastává útlumově-relaxační fáze organismu jinak řečeno spánek. Pochválil bych hlavně kostýmy a herecké výkony, naopak zde chybí zaujmutí diváka něčím jiným než je samotné vyprávění, neboť to samo o sobě prostě nestačí a ve výsledku tak dostanete jen lepší průměr. (7/10) (18.04.2009)

Věčné okamžiky těžce pokoušené ženy životem, který by si sama, kdyby mohla, zřejmě nikdy nevybrala. Leč autoři tohoto filmu na věc měli jiný názor a docela solidně jí naložili. Žít s vochlastou rozhodně není žádná radost. Kór když máte dětí jak nasráno a žijete v meziválečné Evropě. Seveřani umí psychologii postav, umí postavit příběh na krizových životních situacích, ale u těch jejich historických příbězích dycky neskutečně usínám. (26.01.2010)

Velmi působivá severská sága, jak už tak severská dramata bývají, když se vydaří. Příběh o silné ženě proplétající se historickými událostmi kolem první světové války, se vším, co k plnokrevnému životu patří. Láskou, nevěrami, opilstvím, vězením, bídou i úspěchem. Velice podařeně je použitý pomocný motiv fotografování a fotografií, který vyprávění usnadňuje a ozvláštňuje. (30.08.2009)

Pro mě zatím nejlepší film letošního Festivalu v Karlových Varech. Nesmírně působivá atmosféra, silné postavy, krásně audiovizuální pojetí a to vše zabalené do filmu, který nemá nějaký výraznější zvrat. Až by se dalo říct, že plyne jako život, nezačíná v pevně ohraničeném bodu prostoru a nakonec v něm ani nekončí. Nikdy si nemůžete být jistí, co přijde v další minutě, ani kam se vše ubírá. Nic se neděje náhle a spontánně. A přesto ani jedna minuta z jeho víc jak dvouhodinové stopáže nenudí. [44. MFF KV 2009] (07.07.2009)

Už dlouho mne žádný film tak "nechytil za srdce". Po stránce vizuální skutečná lahůdka! Celý film přímo dýchá kouzlem a nostalgií fotografií z počátku 20. století, a přece zachycuje realistický příběh jednoho, ne právě lehkého života. Láska režiséra (původně kameramana!) Jana Troella k fotografii je zřejmě dána jeho výjimečným smyslem pro obraz vůbec - vyjadřuje se více obrazem než dialogem, obrazem naznačuje a říká více, než by slova dokázala. Takové filmy mne dokáží oslovit, takové mám nejraději. To všechno by bylo hezké a jistě by si zasloužilo pochvalu. Jenomže Věčné okamžiky Marie Larssonové jsou pro mne fimem naprosto mimořádným z jiného důvodu: Přináší totiž v dnešní době ojedinělé poselství o tom, že je možné, aby jeden z manželů zachoval manželskou "lásku, úctu a věrnost", a to i tehdy, kdy druhý z manželů není tomuto slibu dlouhodobě schopen či dokonce ani ochoten dostát. Až do konce mne film udržel v napětí, jestli se toto křehké poselství nějak nepokazí, jestli hrdinka "nepůjde za svým štěstím". - Janu Troellovi za tenhle nádherný film moje upřímné poděkování! (24.02.2016)