Záhrada

jedna ze vzácností slovensko-české kinematografie, která by si určitě zasloužila větší pozornosti. Českého lva sice dostala, ale že by se objevovala na televizní obrazovkách aspoň jednou za čas, to asi vyjímečně a tak jsem na něj narazil náhodou prostřednictvím těchto stránek. Je to však krásný, milý a čistý film, od kterého se mi dostalo hodně příjemné energie a dobré nálady. A tak si ho určitě zase rád připomenu a budu doporučovat. Sice není pro každého, ale mé srdce se získal snadno a tenhle druh přírodní poetiky mám moc rád. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.02.2014)

(92/2023) / Myslím, že pred dákymi rokmi by som ťažšie tieto slovenské haluze vstrebával, ake tak už niečo mám zo slovenských filmov napozerané. Neskutočne pekný filmu. Obrazovo, kopa, kopa myšlienok, nápadov a stále to pekne drží pokope. Luknár, Labuda top. Film je klasický slovenský, málo príbehu, veľa metafor. Už si to ale viem vcelku užiť. Myslím, že Záhrada je naozaj jeden z tých našich najzaujímavejších filmov 90tych rokov. (8/10) (07.12.2023)

"Valašská škola mravů stodola" od Hugolína Gavloviča dnešnej doby. Nepotreboval som konkretizovať vzťahy a uvádzať realite striktnú príbehovú rovinu. Stačilo mi presne to, čo som tam videl. Učiteľ žijúci v meste u otca krajčíra , ktorý vedie bežný trpký život mešťana. V snahe osamostatniť sa na otcov podnet odcestoval na odľahlú chalupu z roku 1921 po svojom dedovi. Odtiaľ som sa všetkému už iba usmieval. Nepriame prinútenie človeka k vrelej a búrlivej existencii bez vplyvov vonkajšieho sveta mimo odľahlej usadlosti. V krásnom evinom rúchu prírody a plynulosti okolností. Naučiť sa "žiť" po slovensky. Do deja navyše vstupovali perfektné vedľajšie postavy formujúce jeho zmýšľanie. Krásny poetický film. (02.11.2012)

Své životní problémy nemusí filmoví hrdinové řešit jen v nervy drásajících psychologických studiích - důkazem je jedinečný autorský film filmového i divadelního režiséra Martina Šulíka. Hlavní hrdina objevuje taje starého domu, seznamuje se s osobitou Helenou, na níž je nejvýraznější motiv návratu k přírodě: cizí pes jí bere jablko z úst, nejlepším lékem na zranění je lidská moč, pomáhá i "pobyt" v mraveništi. Její levitace nad zemí znamená, slovy otce, že všechno je konečně v pořádku. Současný svět je pojmenován výlučným způsobem, místy působí ve své bezstarostnosti až odtažitě. (21.07.2005)

Odhliadnuc od skvelého scenára, plynulej, bohatej a nenútenej metaforiky, Godárovej hudby, zmyslu pre humor a invenčného citovania filozofov prepojeného s vizuálnymi pointami, odkazovania na slovenský aj európsky film (Uher, Tarkovsky...) budovania jemnej harmonickej atmosféry a implikácie magického realizmu je najpodmanivejším znakom Šulíkovho diela jeho úzke prepojenie so svetom výtvarného umenia. Mizanscéna v úzkej spolupráci s lyrickou kamerou Martina Štrbu akoby parafrázovala obrazy Maneta, Segantiniho, Millaisa a Merseho. ............. Snímka sa ako celok konštantne ponára do prírodnej spirituality, v ktorej ľahko splynie s obrazmi G. Segantiniho alebo Paula Cézana, Carla Fredrika Hilla.... V najsilnejších momentoch berie prostredie filmu divákovu myseľ do rozpoložení podobných prostrediu impresionistického Raňajkovania v tráve (Manet), Májového pikniku (Merse) alebo magického Odchodu jesene (Millais). Tvár Zuzany Šulajovej zasa neraz pripomenie Millaisovu Oféliu. Tiež so sebou prináša nádych živočíšne pulzujúcej a zároveň nežnej erotiky. Akoby sa Manetova Olympia skrížila so Švantnerovou Zunou. (13.04.2016)