To bol zajtra žúr

Řeknu vám, poprvé jsem se zasmál až někdy okolo dvacáté minuty. CITÁT - Jakou barvu má Michael Jackson ? Ale to je asi tak vše. Vůbec se mi nelíbí myšlenka, kdy vypadaj mladě ale jsou vidět jako starci a ještě ke všemu maj staré myšlení. To mě nějak nesedí. Asi tři dobré rozhovory jinak zatím slabota. Trochu se to rozjede po větě CITUJI - Budeme si dělat co chceme. Možná trochu moc sprostý a taky pár nechutných scének ( třeba hulení ptáka ) Průměrné nebo spíš podprůměrné cestování časem. Víte co je Twittagra ? Proč bylo použito jméno Martina Navrátilová ve smyslu azbuky a ruské řeči ? Scénárista a ani režisér zřejmě nevědí, že Martina je češka a ne ruska. Tak jsem to dokoukal až do konce. Byl to velice rozporuplný konec. Závěrečný titulky jsou povedený. Velice nadupaný soundtrack. Nebudu se moc rozepisovat, tak snad jen jména některých skupin. Autograph, Perfect, Ken Tamplin, Cham Pain, Mötley Crüe, Scritti Politti, Poison, Talking Heads a další a další. (19.02.2011)

Tady nejde ani tak o nostalgickou poctu 80. létům, ale o hodně ulítlou bromance partičky ztroskotanců, kterou navíc plně docením až budu v jejich věku. V záplavě fekálií občas vyplavou i nějaká ta životní moudra, nad jejichž pravdivostí nelze spekulovat. Kdyby si je ti idioti, co mě denně předjíždí ve 120 v obci, protože by mohli přijít o 5 minut déle do práce nebo na obchodní schůzku, uvědomili dříve, než jim život definitivně proteče mezi prsty, tak by se nám všem žilo líp a konečně by zmizela vlajková loď českého kapitalismu, zarudlý fotr od nasrané rodiny. #ZARUDLÍ_FOTŘI_ČR (21.06.2015)

Na víc než na jedno koukání to není, ale dívat se na to dá. Základní zápletka je kombinace vykrádaček z Pařby ve Vegas a Návratu do budoucnosti. Všechno, co se ve filmu tváří sofistikovaně nebo psychologicky je spíš trapné, ale jakmile děj sklouzne buď do odkazů na 80s kulturu nebo k fekálnímu humoru ("a když prohraju sázku, tak ho tady kamarádovi vykouřím"), je to slušná řachanda. (22.08.2010)

Díky hereckému obsazení celkem snesitelné, i když většina humoru spočívá v přežvýkávání "timetravel" sekané z druhé ruky a samozřejmě ve využívání tělesných tekutin všeho druhu. Nezasmál jsem od srdce ani jednou, na druhou stranu, ani jednou jsem se necítil vysloveně trapně. Snad jen nad tou současnou představou osmdesátek jako doby, kde metly i punkáči nosili nažehlené puky, jsem skřípal zuby. Nekritická trendy nostalgie je hrozná věc. (06.05.2010)

Prozatimní komedie roku? Nejspíše ano. Něco takového jsem tušil už oři obsazení Johna Cusacka. Ten chlap prostě neumí šlápnout vedle. Logické nesmysly, co se hrátek s časem týče neřeším. Bavil jsem se celou dobu. I ty nejotřepanější a nejnechutnější vtípky (where did the squirrel go?) jsou zde dovedeny k mé maximální spokojenosti. Díky výletu do osmdesátých let dává Hot Tub Time Machine vzpomenout na takové hity, jakými byly komedie s rodinou Griswoldových. Některé scénky se mi tak zaryly do paměti, že si je raději připomenu vždy, když vidím komedii z opačné poloviny měřítka zábavnosti. Martinu Navrátilovou, Black Eyed Peas ani "I'm his father" mi z hlavy jen tak něco nevymaže. Královská podívaná i po několikanásobné projekci. (23.12.2010)