Jezero

Film jehož temným ústředním motivem se táhnou údery sekerou, sténání,vdechy a výdechy.Film je tak temný, že nepomůže ani když si rozsvítíte.Tím myslím že po nějaké době divákovi asi dojde oč vlastně jde.Pokud si teda nepřečte nejdřív popis k ději.Já to nedělám, protože mám vždy pocit že mě to má navest na nějakou rovinu s kterou se osobně neztotožňuji.Úsudek si udělám sama až když film skončí. (29.10.2018)

Úplná strata času, to je film pre tých, ktorým hovno namažú na plátno a oni sa kochajú že aké umenie to vidia a cítia, že dokonca nesmrdí, lebo ho vysral nejaký Filip Grandriééé. Normálny človek sa ale nekochá 22 sekundovými zábermi na hubu, ktorá zíva. Lebo áno, aj toho sa tu namiesto replík dočkáme, blízky kamerový záber na otvorenú tlamu, rozmazaný, asi aby nebolo vidieť zubný plak. Z tohto príbehu o epileptickom incestnom drevorubačovi si nikto nič nemôže vziať. Len vyššie spomínané prípady, ktoré dokážu oceniť pseudoart a vzrušuje je ich, že minimálne v predstavách môžu nakladať sestru, tentokrát výnimočne nie zdravotnú ani rehoľnú, ale rovno vlastnú. (17.12.2023)

Sobotní podvečer, venku prší a v televizi je klasicky hovno. To jsem měl zas takhle jednou nápad, pustit si něco „z jiného soudku“. Ani nevím, jak se ke mně tahle francouzská podivnost dostala, nicméně jsem si u toho alespoň stihnul přečíst „Novinky na Seznamu“ a povečeřet. Jediné dvě věci, které se mi tu líbily, byly nádherná leč mrazivá příroda a pak fakt, že tam hrála Češka. Já moc tomuhle filmovému umění nehovím – páč zdlouhavé záběry na sekání do stromu, tekoucí vodu přes prsty, hladící tvář, další sekání do stromu, zahřívání promrzlého ogara, hlazení vlasů – to není zrovna moje parketa. Navíc tam hladí každý každého, segra -bráchu, brácha - bráchu, cizinec bráchu, cizinec ségru (tu pak i ojede), pak se tam objeví slepá matka s fotříkem – no prostě nic, co bych musel vidět znovu. Nicméně to vážně mělo jakousi zajímavou atmosféru i „srdceryvný závěr“ – u kterého si jistě nejeden „slabko“ pobečí…Ta příroda byla ale nádherná – tudíž jedna hvězda nahoru!!! 50% (21.12.2019)

Tenhle film je hodně o pocitech, takže ho ne každý skousne. Meditativní potemnělý ambientní proud emocí a pocitů v nitru zimní horské krajiny s několika nejasnými postavami. Málo slov, o to více úžasných záběrů, jevů, zvuků a ticha. Těžko se popisuje slovy. Kdo má pro tyto snímky slabost a rozpoložení, ten toto dílo zajisté ocení. Pro mne osobně jeden z nejlepších ambientních snímků poslední doby. (30.08.2010)

Philippe Grandrieux je pre mňa najprogresívnejší režisér súčasnosti. Je umelcom a vizionárom v jednej osobe, podobne ako Aphex Twin pred desiatimi rokmi určoval trendy na hudobnom fronte, na poli filmovom momentálne vyniká režisér s absolútne nezávislým vnímaním tvorcovskej práce v oblasti filmu. Zaužívané postupy tu nemajú miesto. Zo dňa na deň zmení dohodnutú lokáciu nakrúcania, z minúty na minútu vymení vybratých hercov, na place sa nedrží scenára. Zdá sa vám to nemožné? Šialené? Nie, takto koná pravý umelec. Vyznávač stoicizmu Marca Aurelia či filozofie Friedricha Nietzscheho sa totiž necháva unášať svojimi fantazmagóriami založenými na chaose, na niečom, čo zvonku nejaví žiadnu formu. Lenže ono to formu má. Ale nezvyčajnú. Film je tmavý. Filmové laboratória kontaktujú režiséra, že to má podexponované. Neostré. Producent zúri. Ale vážení, ono to tak má byť. Sneh, mráz, šero, temnota lesa i postáv. Z tohoto filmu budete cítiť chlad. Na tele i na duši. (16.08.2017)