Helen

'' Two and a half years ago, Hell came to pay me a suprise visit. '' Film mě nezasáhl až takovým způsobem, jakým mohl, ale strhující výkon Ashley Judd mi nedovolí hodnotit jinak. Lidské osudy jsou nevyzpytatelné, nikdy nevíme, co si pro nás přichystají a je čistě na nás, jak se k nim postavíme. Po dlouhé době čisté, komorní, nijak nepřikrášlené drama s bohužel né nijak vzácným životním příběhem - 90%. (05.05.2011)

Silný, emocionálně zdrcující filmový zážitek, který se mě dotkl na nejcitlivějším místě a tím je lidská psychika. Deprese? Nemoc, kterou většina lidí nedokáže a vlastně ani nechce pochopit. Ovšem lhal bych, kdybych řekl, že to není pochopitelné. Jsem potěšen z účasti Ashley Judd, která ve své roli excelovala a její emocionální výbuchy byly naprosto přirozené, stejně tak Lauren Lee Smithové, která to dovedla do naprosté dokonalosti. Když k tomu přidáte „ukolébající“, přesně padnoucí hudbu a výbornou kameru, tak vám z toho vyjde jedno z nejpodmanivějších a nejvěrohodnějších dramat poslední doby. Škoda jen trošku lacinějšího konce. Za mě 95%. (26.08.2010)

Každý život je svojí podstatou manio-depresivní. Myslím, že maniodepresivitu lze vidět i v životě zvířat a do konce i rostlin. Nedovedu rozpoznat, zda se u Heleny jednalo o bipolární nebo monopolární depresi. Nejspíš to druhé. Určitě na filmu spolupracoval poradenský štáb lékařů a psychiatrů a jednotlivé projevy nemoci ve filmu byly pečlivě konzultovány. Nicméně nemám k režisérce, Sandře Nettelbeckové, potřebnou důvěru. Nemám ji v otázce vedení herců (přehrávání či nedohrávání?), dialogů, volbě prostředí (i já bych se v něm zbláznil), ani hudbě, kterou považuji za vyloženě nepatřičnou. Ještě mám v dobré paměti film Frédérica Dumonta " Un ange à la mer", který mě v nejistotě nenechal. Zde mi pořád něco říkalo, že by stačilo se obléct do montérek a vyjet s kolečkem na zahradu nebo si tam alespoň sednout na slunce. Pozn. 1: Mnohem více reflexe na toto téma - než dvě hodiny dívání se na očividně zdravou ženu, která "to jen hraje" - je v písních, ať lidových nebo rockových: ve "Wish you were here" (Waters, Gilmour) stačí jen jednotlivé expresvní "výkřiky" (tell blue skies from pain, swimm in the fish bowl, cold comfort, leading role in the cage,...), Jimi Hendrix vyjadřuje své "Manic depression is a frustrating mess" lépe než slovy hrou na kytaru. Pozn. 2: Není asi náhodou, že mojí nejváženější spisovatelkou je Virginie Wollfová, a také Ingeborg Bachmannová a Sylvia Plathová. Více v jejich díle než v jejich osudu je patrné, co se s nimi právě děje. Psát jako VW nelze "beztrestně". Dvacet dní před smrtí si v deníku naordinovala správnou terapii "Occupation is essential. And now with some pleasure I find that it’s seven; and must cook dinner. - Důležité je stále něco dělat. A s jistým uspokojením ztjišťuji, že už je sedm a musím jít vařit večeři." To by ovšem nesměla právě psát "Pointz Hall" (později přejmenované na "Mezi akty" - nejodvážnější dílo světové literatury. O něco dříve se ptá (2.10.1940): "Ought I not to look at the sunset rather than write this? - Neměla bych se radějí dívat na západ slunce, než psát tohle:" Pozn. 3: Ještě jeden člověk přichází do tohoto společenství: Georg Trakl. Říká se (Ernst Jünger), že válka zoceluje. Alespoň pro Trakla a VW (viz z celý zápis ze dne 2.10.1940) to zřejmě neplatí. Pozn. 4: Můj komentář je jen doplněk ke komentáři Faidra****. (25.05.2020)

Kleopatřina úvodní slova v komentáři bych s dovolením trochu pozměnila. Když se k vám slečna Depka nakýbluje, jsou jí nějaký pozvání zcela u...kradnutý a její úvodní slova zní nějak takhle: "Čau, jmenuju se Deprese, mám tě moc ráda a budu tady s tebou bydlet. Hele, určitě ti nebude vadit, když si tady udělám takovej malinkej pokojíček jenom pro sebe a vystěhuju pár blbostí, my si přece spolu vystačíme, nemám pravdu? Takže mazej, Radosti, kdo je na tebe zvědavej! Vodprejskni, Spánku, seš beznadějně nemoderní! Naděje, ty seš taky pěkně sto let za vopicema, padej! Štěstí, stejně seš hmyz jenom pozlacenej, takový šmuky tady trpět nebudu! Energie, jestli se nevystěhuješ do zítřka sama, tak si mě nepřej! A vy, Záliby, akorát kradete čas! A ty mě tady taky neštvi, Apetite, stejně je každej s BMI nad 15 beznadějně out! Tak, to bysme měli. Co na mě tak koukáš? Že jsem ti nedala na výběr? Ale houby, se mnou máš takovejch možností! Provaz, prášky a chlast, žiletku, ruskou ruletu s šesti kulkama v zásobníku, nebo co takhle vyjít si na menší procházku? Z balkónu šestýho patra, chachacha! Ale jestli chceš jenom obyčejnou, staromódní simulaci pekla na zemi, tak si nedělej starosti a klidně jenom lež s ksichtem v polštáři, já se o všechno postarám. A tvoje okolí mi s tím pomůže, koukej, už se sem trousej a říkaj ti, jak se máš sebrat a bejt v pohodě. Kdyby ti blbci věděli, že to je jak říkat beznohýmu, aby se šel proběhnout, ale my to víme a bude to takový naše malý tajemství mezi námi děvčaty. A teď to pořádně rozjedem!" (10.10.2012)

Silný emocionální zážitek, který jsem sledoval pouze díky obsazení - David Nykl & David Hewlett. Dramata mi celkově nic neříkají, dokážu je strávit, když je samotné drama o něco doplněno - komedii, thriller, akčnost etc. Zde se nám však dostává pouze porce silného dramatu. Být zastánce dramatu pravděpodobně dám plný počet, takhle dávám tři hvězdy. (31.10.2010)