Bledá tvář

Upřímně řečeno nejvíc jsem byl hotový z toho, jak moc je komika Boba H. předobrazem komiky raného Woodyho Allena – tytéž sebeshazovačně zbabělecké slovní eskapády, podobné pojetí fyzických gagů, podobná mimika i situační humor. Nemluvě o ztrátě iluzí o originalitě zubařské scény z Růžového pantera nebo o tom, že zápletka s pátráním po dodavateli zbraní Indiánům jako by z oka vypadla Muži z Laramie, který ovšem vznikl až o sedm let později. Až by to jednomu připomnělo smutný osud Cimrmanovy operety Proso. — Je dost dobře možné, že jiné Hopeovy filmy mají ještě větší šťávu, rezervy v tempu by tam byly, ale i tak mi ta s kamennou tváří servírovaná, v jednotlivostech pečlivě načasovaná směs vybrané absurdity s pustou ztřeštěností sedla velice (vlastně ještě na jednoho komika jsem si u toho vzpomněl – na Jirku Šlitra, a to nejen u Buttons and Bows (BTW, odzpívat mírně lechtivou komickou píseň tak, aby to nebylo trapný, ale výsostně muzikální a zábavný, a ještě se doprovázet na tahací harmoniku a dělat u toho jen tak mimochodem opičky s měchem, na to musí být člověk opravdu machr)). (07.02.2019)

Konečne som sa po dlhšom čase zabavil na nejakej komédii, ak nerátam tie, ktoré si občas pustím preto, lebo ich poznám. Paradoxne som k tomu potreboval western z roku 1948. Ale ako vidno z hodnotení, patrím skôr k výnimkám. Nejde ani tak o paródiu na žánrové klišé, ako skôr o situačnú bláznivú komédiu, ktorej potenciálny remake by sa mohol odohrávať aj v odlišnom prostredí a čase. Obaja hlavní predstavitelia mi boli vo svojich úlohách sympatickí a vtipní tým, ako berú buď všetko vážne, alebo nehápu situáciu. Dobre, v druhom prípade to platí len o Hopeovi. Paleface by som vďačne odporúčal, ale chápem, že dnes sa už málokomu z mladších generácií zavďačí. (12.07.2019)

Nevěřil jsem tomu, že westernová komedie bude skutečně vtipná, ale musím uznat, že jsem Boba Hopa vyloženě podcenil. Ten chlap měl neskutečný zábavný talent, a i když sem tam s vtipem přestřelil nebo byl trapný, v jiných momentech vás dokázal naprosto odrovnat. Navíc mu sekunduje krásná Jane Russell, což je rozhodně více než důstojný spoluhráč. (11.10.2014)

[1,5*]     "Dont worry, honey. Maybe in the next world you'll meet two nice fellas. Look close, they'll both be me."     Dosť plytká westernová komédia so značne infantilným humorom. Film má prvky klasickej grotesky, čo by ešte samo o sebe nevadilo. Problém je ale ten, že v klasických groteskách, teda minimálne v tých lepších, sú gagy ďaleko sofistikovanejšie, nebudia dojem vyslovene lacnej zábavy, ako je to v tomto prípade. No a ďalším problémom sú nemožní herci. Bob Hope (Painless) je s tými jeho grimasami vyslovene trápny a Jane Russell (Calamity Jane) je zase s tým jej neustále zamračeným výrazom značne toporná. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.    "What do you want, a happy ending?" (03.03.2022)

Po pravdě pro mě byla bledá tvář velkým překvapením. Tak skvělou zábavu jsem rozhodně nečekal. Bob Hope a jeho komediální čísla s trháním zubu, smějícím se indiánem anebo tanečkem se střelným prachem jsou prostě nezapomenutelná. Jane Russellová sice opět po většinu filmu držela svůj permanentně nasraný výraz ale už nehrála jenom kozama a líbila se mi mnohem víc než v Psanci. Trošku škoda, že se to povětšinou točilo ve studiu, skutečná krajina by tomu mnohem víc prospěla. (30.07.2010)