Agentka budúcnosti

Scarlett Johansson by si měla začít sakra hlídat, do jakých projektů se pouští. Asijská manga a anime jdou úplně mimo mě. Blockbustery v posledních letech chtě nechtě hloupnou, kolikrát se smíří s průměrem, tady to není jinak. Zápletku moc neřeším, respektive jsem se (asi svou chybou) ztrácel a spíš se soustředil na akci než na děj. Scarlett tak má na kontě další fádní roli, divák pohled na nejmodernější vizuální efekt, ale ten se lehce omrzí. Chybí nadhled, chybí humor, místy je to až moc umělé. Ale zmiňovaná akce si sedla, častokrát doslova lahodí oku. Tři hvězdy jsou tak akorát. (04.05.2017)

Osobnější a díky tomu i odvážnější verze toho, co bylo k vidění v japonské vizi. Nepotřebuji za každou cenu mlčenlivou filozofii, jakkoli mě i ona svou hypnotičností k animovanému GITS přikovala už několikrát. Ta mě totiž fascinuje svou nepřístupností, ale právě to, že mě nikdy nepustí až zcela k sobě, mě stále nutí být k ní až příliš zdvořilý a rezervovaný. Naopak Mira mě postupně nechá dojít pod veškeré své vrstvy a za to jí rád vyjdu vstříc i já. Akční symfonie i fatální myšlenkové křižovatky se konečně našly na samém vrcholu. (08.07.2017)

"73% obyvatel světa se kyberneticky vylepšuje. Přece nechcete zaostat." No tak to rozhodně nechci. Okamžitě kupuju nový oči, kolena, játro a páteř. Vlastně nekupuju. Já jsem totiž analogovej pardál a v tomhle epileptickým digitálu by mě nějakej duch určitě oblafnul. Prostě bez ostychu přiznávám, že nerozeznám pravého eskortbota od hacknutého gejšobota a proto film hodnotím pouze erudovaným postřehem - docela to šlo. (09.03.2021)

Sanders umí opíjet vizuálním rohlíkem, ale jakmile dojde na příběh, je úplně v prdeli. U Sněhurky se to ještě dalo omlouvat přímočarou látkou, ale v případě GitS je jasně patrné, že Sanders je další z řady zručných vizuálních honimírů, kterým jde víc o stylistické machrování a ikonické pózy než o příběh a postavy. Hraná verze GitS je typickou americkou verzí pro debily. Jakékoli myšlenky jsou odsekány, prostor dostává jen přímočará honba za pravdou, která se brodí v léty prověřených klišé a nenabídne jediný nečekaný zvrat. Ba co hůř, vše je předvídatelné na minuty dopředu, což v kombinaci s jalovými postavami, u nichž si člověk ani nezapamatuje jména, vytváří konstantní nudu, kdy je tvůrčí neschopnost podtrhována vyžvaněním asi jediné myšlenky, která filmu zbyla, přímo před závěrečnými titulky. Co kdyby ji náhodou někdo nepochopil, že jo. Subjektivně nejnudnější film od Batman v. Superman. (30.03.2017)

Tak trochu vydechlá kombinace Robocopa a Blade Runnera... Obzvlášť když si vzpomenu na druhý zmíněný film, překvapuje mě, jak zastarale a nepřekvapivě Ghost in the Shell působí, zatímco Blade Runner je stále skvělá filozofická podívaná, nad níž se člověk musí zamýšlet a která má o lidech, lidství a jiných hodnotách pořád co říct. Triky se mi docela líbily, Scarlett Johansson sice měla od začátku do konce jeden a půl výrazu, ale víc možností jí role ani nedala, takže v pořádku, akční scény nebyly úplně špatné (snad jen ta proti kráčejícímu tanku či co to bylo, ta byla příšerně nudná) a hudba zněla zajímavě atmosféricky (i ona chtěla připomínat Vangelisova Blade Runnera), jenže žádný velký zážitek jsem si tentokrát z kina neodnesl. Navíc se mi zdálo, že film trvá asi dvě a půl hodiny. (03.04.2017)